Javoříčko nesmí být zapomenuto!

Pietní akce, archiv, foto: Obec Javoříčko

LUKÁ, JAVOŘÍČKO – Tragédie, která změnila osudy desítek lidí a zapsala se do dějin. Před 76 lety bylo nacisty vypáleno Javoříčko, část vesnice Luká na Olomoucku. O život tehdy přišlo 38 chlapců a mužů.

V obci, kde na původním místě zůstala jen budova školy, připomíná zrůdnou událost památník obětí druhé světové války a stálá expozice o historii obce. „Expozice je výsledkem mnohaleté práce členů občanského sdružení Nové Javoříčko. Vznikly zde unikátní prostory, které všem připomínají, co se zde před sedmdesáti šesti lety stalo,“ řekl starosta obce Luká František Lakomý.

Přestože pamětníků květnových událostí kvapem ubývá, osud „Hanáckých Lidic“ nebude zapomenut. Po Mnichovském diktátu se Javoříčko ocitlo v hraničním pásu německých Sudet. Nedaleký hrad Bouzov obsadily jednotky SS.  Do osudu obce dále zasáhl správce lesní správy Othmar Victora, který se svou rodinou žil ve zdejší hájence.  V tragickém sledu událostí není možno opomenout sovětskou partyzánskou skupinu Jermak, která byla na Konicku velmi činná, a v dnešní době je považována za pravděpodobnou spoušť celého javoříčského neštěstí.

Partyzánský oddíl Jermak pod vedením Fursenka přišel do Javoříčka za účelem možných skrýší v nedalekých jeskyních. V obci našel podporu u dvou rodin a manželky hajného Victora. Rodina Othmara Victora byla určitou spojkou mezi olomouckým, bouzovským a konickým gestapem a partyzány, kterým současně poskytovala útočiště jeho žena Hilda. Tato dvojí přízeň se jí však stala osudnou.

O přítomnosti partyzánů a jejich útočišti se po obci začalo povídat. Partyzáni proto provedli zastrašovací akci, při které členy některých rodin zbili, aby je donutili k mlčenlivosti. Lidé se však začali bát a mít k takovému odboji odpor. Nešťastný 9. duben, kdy partyzáni podnikali další ze svých akcí, skončil osudově pro Victorovou a další tři lidi. Mezi nimi i starostu sousedního Veselíčka Františka Malínka.

Nedůvěřivý, alkoholem notně posílený velitel Litviško nevydržel psychický tlak při čekání na přesun části partyzánského oddílu, osočil Victorovou ze zrady a zastřelil ji a její dvě děti. Vraždou v myslivně však drama neskončilo. Litviško pod vlivem alkoholu řádil dál. Zastřelil dva zajaté Arménce a jednoho místního občana, který se jich zastával, střílel i po koňském povoze s hasičskou stříkačkou, který obcí projížděl.

Na vyšetřování celé události se podílel německý řídící štáb pro potírání band.  3. května bylo v celém litovelském okrese vyhlášeno stanné právo s pohrůžkou, že za každou usmrcenou německou osobu bude v odvetu zastřeleno deset osob z řad místního obyvatelstva. V noci ze 4. na 5. května se partyzáni do Javoříčka vrátili a střetli se zde s Vlasovci, bývalými ruskými zajatci, kteří bojovali na straně nacistů.

Ráno 5. května ve vesnici zasáhlo Lüdemannovo komando SS. Komando obklíčilo vesnici, kromě kaple a školy zapálilo domy, ubilo a zastřelilo 38 mužů. Nejmladšímu bylo 15, nejstaršímu 76 let. Část z nich musela ulehnout na zem a byla střelena zezadu, jiní byli popraveni ve stoje u zdi. Někteří byli ubiti v hořících domech, kde byly jejich spálené mrtvoly nalezeny. Ti, kteří se pokusili utéct, byli hlídkami při útěku zastřeleni nebo chyceni a vráceni zpět a poté brutálním způsobem umučeni. Ženy a děti musely opustit osadu a dobytek vyhnat ze stájí.

Oběti javoříčské tragédie byly pohřbeni  ve společném hrobě v pondělí 7. května 1945.