Mary Broadová – za krádež oděvu byla odsouzena k smrti, naštěstí se oprátce vyhnula…

Ilustrační obrázek

Neohrožená dcera rybáře z Walesu Mary Broadová překonala mnoho životních nástrah, než se po sedmileté anabázi dočkala života na svobodě.

Odsouzená

Psal se rok 1786 a mladá velšská loupežnice Mary Broadová byla právě odsouzena k smrti na šibenici za krádež hedvábného čepce a pláště. Byla velmi chudá, a tak ještě s několika dalšími ženami přepadávala zámožné dámy na cestách, okradla je a propouštěla. Pár let to šlo – jedna z dam ji však při konfrontaci poznala. To jí bylo právě jedenadvacet let. Oprátce se ovšem vyhnula…

Zrození loupežnice

Mary se narodila v roce 1765 jako druhé dítě rybáře Williama Broada a jeho ženy Grace ve Fowey, rybářské osadě v hrabství Cornwall na jihozápadě Anglie. Byl to velmi chudý kraj a jeho obyvatelé většinou trpěli hladem. Zoufalí lidé se uchylovali k loupežím a tamní instituce se domnívaly, že situaci zvládnou pomocí velmi tvrdých trestů.

Mary se svého času stala postrachem bohatých paniček, ovšem jedna z obětí, která přišla v podstatě o dva kusy svého oděvu, Mary poznala – a poslala tak na smrt. K vykonání trestu nedošlo, protože byl náhle změněn. Mary čekala deportace do končin za mořem.

Deportace žen mívala často praktické důvody, protože v trestaneckých koloniích britského impéria byl žen zoufalý nedostatek. A tak byly odsouzené ženy, kterých se společnost beztak štítila, deportovány do kolonií, aby tam posloužily mužským trestancům.

Kruté podmínky

Dosavadní hlavní cíl všech trestaneckých deportací, kterým byla Severní Amerika, v roce 1783 odpadl, protože Británie uznala nezávislost bývalých amerických kolonií. Britské věznice tedy byly nacpány trestanci, kteří čekali na cestu, a ti byli proto umísťováni na vysloužilé válečné lodě, kde čekali na odjezd do nějakých dalekých krajů. Byli rozděleni podle pohlaví, spoutáni do želez, vážících sedm kilogramů a natěsnáni na nejmenším možném prostoru. Jako provizorní záchody sloužily kbelíky, a vzduch tak byl prosycen hrozným zápachem. Je jasné, že na lodích se rychle šířily nemoci.

V jedné takové kobce na lodi Dunkirk se ocitla i Mary. Aby přežila, snažila se navázat poměr s některým dozorcem.

Plavba

Konečně se britská vláda rozhodla, že bude vybudována nová kolonie pro trestance v Austrálii. Na první flotilu bylo naloděno asi 500 mužů a 200 žen a cílem byl záliv Botany Bay v místech, kde se dnes nachází město Sydney. Byla mezi nimi i Mary, která se dostala na loď Charlotte. Vypluli v květnu 1787 a krátce po vyplutí zjistila Mary, že je těhotná. Ovšem podmínky na nové lodi byly ještě horší než na Dunkirk, kde měla ještě jakousi oporu v milenci. Pasažéři trávili čas v naprosté tmě a vzduch byl nedýchatelný. Vězni často propadali zoufalství a umírali.

Přesto Mary přivedla na svět zdravou holčičku, které dala jméno Charlotte Spence.

Flotila se plavila osm měsíců, než doplula k australskému pobřeží a ženám bylo jasné, že je tu nečeká nic dobrého. Aby unikla znásilňování, vstoupila ještě na palubě lodi Mary do manželského svazku s trestancem jménem William Bryant. Byl to šikovný tah, přesto byl život v kolonii velmi krutý.

Život v kolonii a útěk

Nedobrovolní kolonisté museli tvrdě pracovat na budování města, brzy se k tomu přidal hlad a nejrůznější choroby. V březnu roku 1790 Mary porodila syna Emmanuela, a při životě ji držela myšlenka na útěk.

Postavila se do čela malé skupiny rebelů, kteří se zmocnili jednoho kutru, a podařilo se jim překonat vzdálenost 3254 námořních mil, než dopluli na ostrov Timor v Indonésii. Mary si vymyslela, že jejich loď ztroskotala, a tak jí i její rodině místní úřady umožnily novou, svobodnou existenci. Kdosi ale na rodinu uprchlíků upozornil pronásledovatele, kteří však pátrali po vzbouřencích ze známé lodi Bounty. Každopádně tito lidé všechny zatkli a poslali zpátky do Anglie. Během plavby zemřel Maryin manžel i obě děti.

Nakonec však Britové měli s Mary, která už zakusila tolik trápení, soucit. Ve věku osmadvaceti let se dočkala osvobozujícího rozsudku.