Touha být se všemi zadobře, nemusí mít vždy dobré konce

Ilustrační foto

Touha vycházet se všemi vždy zadobře vede často ke strachu odmítnout požadavky okolí, zejména pokud se jedná o pracovní vztahy nebo vztahy s našimi blízkými. Jistě, je normální, že nás okolí občas o něco požádá a my se snažíme dle svých možností vyhovět. Důležité je ovšem respektovat právě ony vlastní možnosti. Lidé, kteří neumí říci druhým „ne“, protože se obávají jejich reakce, se mnohdy dostávají do vleku událostí. Po čase zjistí, že vlastně neustále vycházejí vstříc potřebám ostatních, zatímco jejich potřeby se krčí někde v koutku a volají tiše o pomoc. Důsledky mohou být neblahé. Navíc dotyční mohou s překvapením zjistit, že právě ti, kterým oni nedokázali odmítnout pomoc, nemají problém sdělit jim své “nemohu”.

Pohoda, pokud plníte očekávání

V pozici člověka, který se snažil všem vyhovět, aby nenarušil dobré vztahy, se ocitla také Magda (49 let):

Když děti dospěly, měla jsem najednou více volného času. V práci jsem se začala angažovat při přípravě různých akcí, třeba vánočních večírků nebo výletů na kola. Získala jsem tak více známých a také šéfová se na mě začala častěji obracet. Bylo příjemné mít tolik známých a vidět, že mě berou. Pak se na mě začali stále více obracet mojí rodiče s žádostí o odvoz, protože otec již kvůli věku nemohl řídit. Brzy onemocněli jejich dobří sousedé, které jsem znala i já. Také oni potřebovali občas pomoci s nákupem nebo odvozem. Ne vždy se mi to hodilo, ale nechtěla jsem narušit odmítnutím dobré vztahy. Po čase se synovi narodilo miminko a mladí mě požádali o pravidelné hlídání, protože rodiče snachy bydleli daleko. Přikývla jsem, i když dva až třikrát týdně mi přišlo hodně. Nechtěla jsem ale vyprovokovat neshody v již tak napjaté atmosféře u mladých, kterým v noci neustále plačící miminko obrátilo celý život vzhůru nohama. Také jsem měla obavy, aby se mladí na mě třeba neurazili.“

Když najednou nemůžete

Najednou jsem zjistila, že nemám vůbec čas na sebe. Přestala jsem cvičit. Akce v práci jsem sice ještě pomáhala organizovat, abych ostatní nenechala ‚ve štychu‘, ale už jsem neměla energii na ně jezdit. Po roce jsem začala mít vysoký krevní tlak a silné bolesti páteře. Když jsem ale někde naznačila, že už tolik nezvládám, považovali to spíše za neochotu a výmluvu. Odpočinula jsem si vlastně až na nemocenské…“

Vše má své hranice

Pro většinu lidí je důležité vycházet se svým okolím dobře. Dobré vztahy nám dodávají pozitivní energii, zatímco ty špatné nám ji ubírají. Zejména ženy jsou v této oblasti značně citlivé, protože jsou obecně více empatické a emocionálněji založené než jejich mužské protějšky, i když i zde existují četné výjimky. Snaha udržet si sympatie druhých by však měla mít své určité hranice. Je potřeba si uvědomit, že není možné být oblíbený mezi všemi lidmi, s kterými přicházíme do styku, i když by to bylo zajisté velmi příjemné. Již v Babičce zazněla moudrá věta, která má nadčasovou platnost: „Není na světě člověk ten, aby se zachoval lidem všem.“, přeloženo  do současného jazyka – aby se zalíbil všem. Proto musíme počítat s tím, že svým odmítnutím někdy zčeříme klidnou hladinu vztahu, který byl nějak nastaven.

Jak říci své “ne”

Hodně záleží samozřejmě také na tom, jak svou pomoc odmítneme. Mnohdy pomůže, když dáme najevo, že nás samotné mrzí, že pomoci nemůžeme a uvedeme reálné důvody. Na vyjádření svého „ne“ má každý právo. V životě se to však někdy praktikuje opravdu velmi obtížně, zejména když si toho druhá strana odmítá být vědoma. Proto dejme najevo, že svým odmítnutím rozhodně nechceme pálit mosty. Jen prostě momentálně nemůžeme být nápomocni. Jindy bývá dobrou obranou útok: „To mi vlastně připomnělo, že jsem vás chtěla poprosit, jestli byste mi neporyli zahradu a neposekli trávu. Když vám teď tak často hlídám děti, tak mi už na vlastní povinnosti nezbývá čas.“ Pomoci na zahradě se možná nedočkáte, ale hlídání se třeba zredukuje na pro vás přijatelný rozsah.

Možná vás bude zajímat náš článek o tom, jaké vlastnosti člověka dělají sympatického jeho okolí.