Jak stávkovali bernardýni a další příběhy předvídavých zvířat

Ilustrační obrázek

Stalo se už mnohokrát, že katastrofy všeho druhu naši předvídaví živočišní souputníci vycítí či “vědí” dopředu.

Bernardýni nechtějí z kláštera

Známý je příklad bernardýnů ze švýcarského kláštera ve Velkém St. Bernardu. Tyto psy tamní mniši již řadu let cvičí k vyhledávání lidí, kteří zabloudili nebo se zranili v zasněženém terénu. Jsou prý spolehliví jako proslulé švýcarské hodinky.

Nečekaný obrat nastal v únoru 1939, kdy se tito dobrosrdeční psi nechtěli nechat za žádnou cenu přimět k tomu, aby opustili budovu a vydali se na kontrolní pochůzku. Nepomohlo domlouvání, a poté ani přísné rozkazy, přestože psi byli dobře cvičení. Nehnuli se z klášterního areálu. Chovali se zkrátka nepochopitelně – vysvětlení ale přišlo asi po hodině. Do údolí se sesunula mohutná lavina, která zasypala několika metry sněhu průsmyk a na dlouhou dobu odřízla klášter od okolního světa.

Další případy

Podobně zafungovali také mořští ptáci a ryby, když se několik dní před 29. únorem 1960 vydali daleko do Atlantského oceánu. V tento den totiž zasáhlo marocké město Agadir strašné zemětřesení, které si vyžádalo řadu životů.

Podobně se chovají prý termiti v jižní Indii. Před monzunem, předtím, než hladiny řek začnou stoupat, se tito termiti přemístí do horních pater svých obydlí a pokaždé jen o několik centimetrů výše, než kam nakonec voda vystoupí.

Zemětřesení ve Skopji

V červnu 1963 postihlo město Skopje v Makedonii zničující zemětřesení, které srovnalo část města úplně se zemí. Již několik dní předtím ale prchali ze svých stájí mezci a velmi nervózní byla prý i zvířata v zoologické zahradě. Bezhlavě pobíhala v klecích a vrhala se proti mřížím. Obyvatelé Skopje nevěnovali tehdy řádění zvířat pozornost, ale škody, které katastrofa přinesla, byly neskutečné.

Výčet nekončí

Na podzim 1961 zasáhla pobřeží Nizozemska velká záplava a už asi 2 dny předtím prchali králíci, krysy i jiná zvířata, která k tomu měla možnost, z míst, která byla vodním přívalem těžce poškozena. Houfy živočichů se vydávaly na cestu do vnitrozemí.

To samé se odehrávalo i o pět let později, když se v Hamburku v důsledku záplav protrhly hráze.

Někteří vědci si myslí, že zvířata mají své “senzory”. To, co je však možné u ryb, pak je u vyšších obratlovců mnohem složitější. A co si myslet o chování zvířat, kdy se nejedná o přírodní katastrofy vůbec?