Co tě nezabije, to tě posílí. Je oblíbené rčení univerzální, nebo se hodí jen pro někoho? A jaká cena se za něj platí?

Ilustrační foto. Zdroj: PxHere

Už nemůžete a musíte se rozhodnout, jestli zatnout zuby, pěsti a jít dál, nebo se zastavit a vydat se jinou cestou, nebo dokonce hodit zpátečku. Může se jednat o amatérský běh na půl kilometru, horský výšlap nebo životní křižovatku, kdy toho osud na vaše bedra naloží více, než můžete bez újmy zvládnout. Jak se v takové chvíli rozhodnout? Skutečně vás posílí to, co vás nezabije?

Druhá, nepopulární, možnost

Co vás nezabije, to vás posílí, nebo z vás udělá invalidu. O té druhé možnosti se příliš nemluví. Nezní populárně a už vůbec se nehodí jako motivační heslo. Jenže je potřeba vědět, že ne pro každého platí Zátopkovo slavné „Když nemůžeš, tak přidej“. V podstatě totiž velmi záleží na tom, kdo se má heslem řídit. S trochou nadsázky lze říci, že existují dva protipóly lidských povah.

Pohodáři

Jedni jedou tak trochu „na pohodu“, i když to někdy takto sami nevnímají. Jsou schopni nad mnoha věcmi mávnout rukou. Obrazně řečeno stačí jim zúčastnit se a neskončit poslední, o výhry či přední pozice jim nejde. Často odpočinek nebo zábavu upřednostní před méně významnou povinností. Nemusí to nutně znamenat, že by byli nespolehlivými lidmi. V oblasti, kterou považují za svou prioritu, mohou být klidně pedanty, např. v pracovních záležitostech. Ostatní věci však, např. domácnost, údržbu auta nebo snahu zhubnout, řeší podle momentální nálady. Zkrátka se dá říci, že ve svém konání a dosahování výsledků mají mnohdy větší či menší rezervy. Připouštějí si to však poměrně neochotně.

Dříči

Druhou pomyslnou skupinu tvoří lidé, kteří jsou obecně velmi svědomití. Když se do něčeho pustí, udělají to, jak nejlépe mohou a zásadně dotáhnou věci do konce. Jsou v mnoha ohledech perfekcionisté. Pokud vám něco slíbí, můžete dát ruku do ohně, že to také dodrží. Co nezvládnou přirozeným talentem, to doženou svou pílí. Převládá u nich smysl pro povinnost, takže jim mnohdy nejen na zábavu, ale i na důležitý odpočinek příliš času nezbývá.

Maraton a pohodář

Představte si, že tito dva lidé běží maraton. Deset kilometrů před cílem již oba nemohou, takže je oba začnete povzbuzovat hesly Co tě nezabije, to tě posílí a Když nemůžeš, tak přidej. Oba se nakonec vyburcují a do cíle doběhnou. Pohodář uběhne posledních deset kilometrů na svoji rezervu, kterou si obyčejně nechává, protože většinou nemá vnitřní potřebu vše stoprocentně zvládat. Další týden ho sice bolí celé tělo, ale jinak za svůj osobní rekord nezaplatí žádnou větší cenu. Radost z toho, že přemohl sám sebe, mu byla neskonalou odměnou. Maraton ho nezabil, ale do budoucna posílil.

Maraton a dříč

Dříč není zvyklý opustit nedokončený úkol. Sám na sebe je velmi přísný a málokdy si je ochoten připustit, že by něco vzdal před cílem. Bral by to jako vlastní selhání. Když už on řekne deset kilometrů před cílem, že nemůže, znamená to, že sáhl na dno svých rezerv a vyčerpal všechny své možnosti. I on je ale nakonec vyburcován a do cíle doběhne. Po závodě však nakonec zkolabuje v důsledku fyzického a psychického vyčerpání. Přítomní lékaři mu naštěstí život zachrání, fyzicky se dá po několika týdnech jakžtakž dohromady, ale zhroucená psychika, v podobě nočních můr a pocitů úzkostí bude potřebovat na zotavení celé měsíce. Dříč je patrně také rád, že maraton uběhl, ale je na místě otázka, jestli cena, kterou zaplatil, nebyla příliš vysoká.

Pro každého platí něco jiného

Zatímco heslo Co tě nezabije, to tě posílí fungovalo u pohodáře, dříče dohnalo k neadekvátnímu přepnutí vlastních sil a možností. Pro dříče neplatí Když nemůžeš, tak přidej, ale Když nemůžeš, tak uber – poslechni své tělo, načerpej síly a pak teprve pokračuj a třeba i přidej.

Život nás často staví před pomyslné běžecké maratony, kdy nevíme, jestli poslední kilometry neujít raději pěšky nebo úplně nevzdat, případně jestli se vůbec postavit na start. Pokud si uvědomíme, do které skupiny alespoň přibližně patříme, pak budeme vědět, jakého hesla se máme držet právě my. Může se nám to hodit v situacích, kdy budeme řešit zásadní otázky např. jestli zůstat ve vyčerpávající, byť dobře placené práci, nebo jestli zvládneme skloubit náročné zaměstnání s péčí o malé dítě či nemocné rodiče.