Horalem se člověk rodí i stává během života

Jeněk
František Jeněk žije v Horní Malé Úpě bezmála již 60 let

Obec Horní Malá Úpa v Krkonoších je nejvýše položenou obcí v České republice. Do Polska je odtud jen pár kroků, zpravidla sníh po celou zimu. Obec má i své pamětníky. Zeptali jsme se pana Františka Jeňka, který zde žije již 59 let, jak vidí proměny zdejších hor očima horala a pamětníka.

Horalem se člověk rodí nebo stává?

V mém případě stává, protože já se narodil v Praze, k vyšším nadmořským výškám jsem dospěl postupně. Vlastně až díky své profesi. To už jsme se přestěhovali do Pelhřimova, kde jsem chodil jednak do školy, jednak tátovi pro pivo do restaurace Beseda. No a hospoda mně učarovala a určila moje profesní působení.

Kdy jste se do Malé Úpy přestěhoval a proč?

První cesta do Krkonoš vedla do Pece pod Sněžkou. Dostal jsem pobyt jako odměnu za dobré výsledky v práci. Do Malé Úpy jsem přešel v březnu 1962, pracoval 12 let jako číšník, pak zástupce vedoucího a v roce 1978 jako vedoucí rekreační chaty. Kromě hotelnictví a práce v lese tady tehdy nic pracovně nebylo. Krkonošská střediska Špindl a Pec se postupně staly oblíbenými místy pro podnikovou a soukromou rekreaci, tady byl klid a nerušená příroda. Ten rozdíl se s léty prohluboval a je to tak i dneska. Nejen pamětníci těch začátků, jsme tu vlastně již jen tři, ale i současní obyvatelé Horní Malé Úpy si vesměs přejí, aby to v rámci možností tak zůstalo.

Jak tehdy vypadalo česko-polské příhraničí v blízkém okolí?

Pomezní boudy - historie - foto
Pomezní boudy – jeden z historických objektů, který se v Horní Malé Úpě zachoval až do dnešní doby. Pochopitelně prošel rekonstrukcemi.

Blízkost Polska tady ovlivňovala zdejší život co já pamatuju vždycky. Ať už z pohledu dojíždění třeba za prací a nákupy, tak sem jezdili a jezdí ve velké míře polští turisté. Doby, které připomínají film Krakonoš a lyžníci, jsem nezažil, četníci a financové se tu na doma dělaných běžkách neproháněli. Takže les, louky, řeka Úpa a panenská příroda. A pak taky vše, co souviselo se státní hranicí s Polskem a přeshraniční turistikou našich sousedů. V zimě je to ostatně dáno charakterem Krkonoš. Na naší straně se svažují postupně, v Polsku je to až na výjimky jinak. Letošní sezona je kvůli epidemii hodně nevydařená, ale kromě těch starších a známých sjezdovek, jako třeba U Kostela, vznikají i nové. To láká nejen Poláky, ale i naše lyžaře.

Určitě znáte filmy Anděl na horách nebo seriál Homolkovi? Který z nich se víc blíží dějem realitě, pomineme-li tedy teritoriální měřítko?

Oba a to docela věrně. Vrátím-li se do doby odborářských rekreací, tak jsem měl běžně na starosti okolo 200 lidí. To představovalo cca 50 lidí obslužného personálu. Kulturní a sportovní referent byli samozřejmostí a hosté je docela brali. Ono zorganizovat volný čas lidí napříč věkovým spektrem, kteří vesměs hory neznali, nebylo jen tak. Jak při sportování, tak při společenské zábavě bylo fajn, když se toho někdo profesionálně ujal.

Co dneska?

Přijíždějí třeba i stejně velké skupiny lidí, ale jsou to více méně individualisté ve svých zájmech nebo jsou to malé skupinky, které se umějí bavit jen sami mezi sebou. Nejsou výjimky, že v horách i riskují, protože je neznají a cizí autoritu nejsou ochotni ve smyslu trávení volného času přijmout. Organizátorem se stává někdy sklenička alkoholu navíc, ale to není jen na horách. Proto je tu i horská služba. Návštěvnost Krkonoš ale stoupá i tady, v Úpě a okolí. Pro starousedlíky je to věc, se kterou se musíme smířit. I tady rostou apartmánové domy, parkoviště a podobně. Bohužel infrastruktura není nafukovací. Dřív jsme si měli kde nakoupit, teď musíme často až do Trutnova, do Svobody nad Úpou nebo i do Polska.

To tu není obchod?

Ale je, jenže spíše pro turisty a jejich peněženky. Víc to nechci komentovat. A pak takový nešvar, jako třeba v létě davy turistů, kteří chtějí vidět svítání na Sněžce. To aby si místní, kteří bydlí cesty na chatu Jelenka, pořídili žaluzie, aby je ve tři ráno nebudil svit desítek čelovek.

Kolikrát jste byl na Sněžce?

Nepočítám to, ale minimálně třicetkrát.

Dnešní lidé zpohodlněli, dokázali by přežít v podmínkách, kdy jste tu začínal Vy?

Historický pohled na Sněžku
V roce 1952 tu bylo jen pár chalup. Docela neotřelý historický pohled na Sněžku.

Popravdě asi těžko. Ono i v době, kdy jsem tady začínal já, tu běžně člověk vydržel žít tak dva, tři roky. Personál do chaty Družba, kde jsem šéfoval, přijížděl převážně jen na sezonu. Jsou to hory. Bez toho, že k nim máte vztah, se tu nežije lehko ani dnes. Dříve tu byla mateřská školka, malá škola do čtvrté třídy základní školy. To vše je dnes jinak.

Přesto o Horní Malou Úpu zájem roste. Jak se obec rozšiřuje?

Možná to není otázka přímo na mně, ale vzniká tu samozřejmě i nová zástavba. Podle mého odhadu je tu asi 17 nových apartmánových domů, ale oproti jiným střediskům Krkonoš tady docela do krajiny zapadají. Jo a máme dobrého starostu. Není místní, ale má to dobře v rukách, neřízená živelnost zatím nehrozí.

Kdyby byla možnost vrátit čas, volil byste zase život krkonošského horala?

Nejen já, ale i manželka. Ta je pro změnu ze Slovenska, poznali jsme se tady, byla u nás na rekreaci. Mimochodem – sportovní a kulturní referent na rekreační chatě, tedy i většího hotelu, je na Slovensku i dneska zase v módě.

Na jakou dobu nejraději vzpomínáte a proč?

Mě se tu líbilo vždycky. Vyčlenit jen něco prostě nedokážu. A líbí se mi tu i dneska. Až budete mít cestu a půjde to, přijďte pobejt. To je po našem, po krkonošsky.

Pomezní boudy jako symbol Horní Malé Úpy

Úpa je počeštělý název pro řeku i osadu rozloženou po horských úbočích. Původně se jmenovaly Aupa, což je staré německé označení pro mokřiny v údolních nivách. Neutrální zeměpisné označení se časem přelilo do místního názvu. Pomezky, jak se tu odedávna říká Pomezním boudám, byly zřejmě středobodem osídlování Krkonoš. Údolím Úpy táhli z Čech napřed slovanští osadníci, poté tyrolští dřevorubci, němečtí pastevci a nakonec čeští rekreanti. Ze Slezska se sem tlačili horníci. Roku 1301 bylo založeno město Trautenau. Stálo stranou dnešního centra Trutnova, ale bylo základem masivní kolonizace Krkonoš. Odkud začala kolonizace a podél řeky Úpy se lidé dostávali na hřebeny k Pomezním boudám.