Podivné archeologické nálezy: Kdo mohl používat střelné zbraně před mnoha tisíci lety?

Lebka neandrtálce. Ilustrační obrázek. Zdroj: www.commons.wikimedia.org

V Petrohradu, v Paleontologickém muzeu, nalezneme kostru bizona, starou minimálně 4 tisíce let. Nejzajímavější na ní je ovšem střelná rána na čele.

Střelné rány na starých lebkách

Chemické analýzy potvrdily, že otvor v lebce zvířete způsobil projektil, střela o vysoké rychlosti. Tak byla vyvrácena tvrzení, že otvor v lebce byl způsoben oštěpem či šípem. Krom toho, oštěp a šíp zanechávají nápadné stopy v kostní stěně, radiálně se rozbíhající trhliny. Kdo mohl tenkrát vlastnit střelnou zbraň?

Zajímavá je v tomto směru také jedna lidská lebka z Afriky. I ona nese stopy vstřelu, a to ráže, která lebku prorazila, roztříštila zátylek a pak ji zase opustila. Jednalo se o neandrtálce, pohybujeme se asi 40 tisíc let nazpět. Kostra byla nalezena v roce 1921 při vykopávkách v Zimbabwe, 18 metrů pod povrchem země. Kdo zde přichází v úvahu jako střelec?

Starověká vozidla

I jinde zřejmě kdysi v dávnověku existovaly zbraně, které jakoby pocházely z naší doby. V Britském muzeu v Londýně lze kupříkladu nalézt nástěnné reliéfy s velmi podivnými motivy. Tyto obrazu ukazují válečné střety z babylonských a asyrských dob. Je možné na nich rozeznat kamenné hradby a na nich lukostřelce.

Ale je tu také možné vidět záhadné dopravní prostředky, které se pravděpodobně pohybují vlastní silou a připomínají tanky. Vozy se pohybují na šesti kolech nebo na třech válcích. Dělo je vztyčeno a míří na obránce města. Teoreticky by se mohlo jednat o jakési beranidlo, ale je nelogické směřovat jej nikoli vodorovně, ale šikmo proti hradbám. Zvláštní je také trychtýřovité ústí “hlavní děl”.

Mikrotechnika

Zlatokopové východně od Uralu nalezli drobné, technicky vypadající předměty. Jsou spirálovité a většina je jich vyrobena z různých ušlechtilých kovů, ty větší z mědi, ty nejmenší z wolframu a molybdenu. Jsou to předměty velké maximálně 3 centimetry.

Analýzou byla pověřena Ruská akademie věd v Moskvě, také se na této práci prý podílel vědecký ústav v Helsinkách. Zatím je známo to, že malé předměty připomínají prvky, které se používají v miniaturních aparaturách. Geologové přitom přisoudili těmto artefaktům stáří asi 20 tisíc let. Opět se tak nabízí otázka – kdo byl tehdy schopen vyrábět takovou mikrotechniku?