Cizí slovo resuscitace? Zapomeňte na mýty, vždy jde o vteřiny!

Ilustrační foto

PRAHA – Při zástavě srdce jde o cenné vteřiny. Pokud víme, co máme dělat, můžeme postiženého zachránit. Navíc máme silného spojence na telefonu. Jaký je rozšířený mýtus ohledně resuscitace?

Příběh dánského záložníka Eriksena, kdy byl po zástavě srdce úspěšně resuscitován přímo na trávníku, viděli miliony lidí. Resuscitace mohla proběhnout ještě efektivněji, ale hráčům nelze nic vytýkat, o oživování je rozšířena stále řada mýtů,“ uvedla mluvčí Zdravotnické záchranné služby hlavního města Praha Jana Poštová.

Prakticky kdykoliv se můžeme setkat se situací, kdy se někomu zastaví srdce. Pak jde o vteřiny, které rozhodují o životě a smrti. Důležitý je postup, ke kterému patří i zavolání na linku 155, kde se nacházejí zkušení pracovníci a ti jsou připraveni pomoci s oživováním, pěkně krok za krokem.

Staňte se členy FB skupiny Život v Praze a žádná zpráva vám neunikne. Zpravodajství o nákaze koronavirem přinášíme ve speciálu Koronavirus on-line.

Nejrozšířenějším mýtem ohledně oživování, je vyndavání zapadlého jazyka. Obvykle stačí pouze zaklonit hlavu postiženého. Strkat prsty do úst je nepříjemné a mnohdy také nebezpečné, hrozí třeba pokousání. Odstranit z dutiny ústní musíme pouze cizí předměty nebo zbytky stravy, které brání volnému dýchání.

Pokud postižená osoba nedýchá, je třeba začít s resuscitací stlačováním hrudníku. Přes hrudní kost uprostřed, do hloubky cca pět až šest centimetrů, rozhodně ne více. Frekvence takového stlačování je pak sto až sto dvacet krát za minutu. Nezapomeňte, že na oživování nikdy nejste sami, záchranáři vám pomohou po telefonu ještě před příjezdem sanitky.