Prostějov má dalších dvanáct Kamenů zmizelých

PROSTĚJOV – Rodina prostějovského zastupitele JUDr. Sonnenmarka, rodiče Bedřicha Seligera, který bojoval ve Svobodově armádě, příbuzní prostějovské rodačky a laureátky Ceny města Maud Beerové, ale také členové prostějovské sokolské organizace. Ti všichni mají jedno společné: byli zavražděni nacisty v průběhu II. světové války. Buď kvůli svému židovskému původu, nebo právě pro příslušnost k sokolské organizaci. Jejich zmařené životy připomínají od čtvrtka 1. 7. 2021 v prostějovských ulicích další Kameny zmizelých.

V letošním roce se na ukládání pamětních kamenů podílí spolek Hanácký Jeruzalém, prostějovští Sokoli a také Statutární město Prostějov, které formou dotace uhradilo šest Kamenů zmizelých.

„Kameny ukládáme na přelomu června a července, tedy v termínu, kdy právě v tomto období před 79 lety bylo donuceno nastoupit více než 1200 lidí židovského původu z Prostějovska do transportů. Drtivá většina z nich byla ve vyhlazovacích táborech povražděna, a to včetně více než stovky dětí do 15 let. Domů se vrátilo 109 občanů. Nacistické zvůli však neunikli ani členové prostějovské sokolské organizace; památku jejich tří zavražděných členů jsme si připomněli společně se spolkem Hanácký Jeruzalém a prostějovskou sokolskou organizací uložením pamětních kamenů, sdělila tisková mluvčí radnice Jana Gáborová.

A kde konkrétně a za koho naleznete v Prostějově nové Kameny zmizelých?

Kollárova 7 –  za Roberta, Martu a Mirjam Sonnenmarkovy (poslední adresa odkud Marta a Mirjam odcházely do transportu, celá rodina dříve žila v domě v ulici Aloise Krále 9, tehdejší Jeronýmova ulice); JUDr. Robert Sonnenmark byl advokát, dlouholetý zastupitel a člen rady města, byl také předním představitelem zdejší Židovské obce a předsedou spolku Místní skupina sionistická. Jako významný veřejný a spolkový činitel byl v rámci akce Albrecht I. zatčen a deportován (společně s dalšími jednadvaceti prostějovskými občany) 1. září 1939 do sběrného tábora do Štěpánova u Olomouce, následovalo Brno a věznění v koncentračních táborech v Dachau a Buchenwaldu a nakonec v Osvětimi-Březince, kde byl 25. listopadu 1942 zavražděn. Jeho manželka a 12letá dcera byly 8. července 1942 deportovány do Terezína, odtud do Osvětimi, kde byly 19. října 1944 zavražděny.

Nám. Spojenců 15 – za Josefa Bukáčka, zavražděného v roce 1942 v Osvětimi. Ing. Josef Bukáček byl celým svým životem a profesí spjatý s Prostějovem, byl technickým radou, ředitelem městské plynárny a vodárny. Zároveň byl členem Sokola II v Prostějově. 3. října 1941 byl zatčen a následně deportován do Osvětimi, kde byl 15. března 1942 zavražděn. Byl mu udělen Československý válečný kříž 1939 in memoriam.

Rejskova 1  – za Františka Foukala, zavražděného v Osvětimi. JUDr. František Foukal byl prostějovský advokát a člen Sokola I v Prostějově. Byl členem okresního zastupitelstva a místopředsedou Městské spořitelny. Zatčen byl v rámci tzv. akce Sokol 9. října 1941 a následně byl vězněn v Olomouci, v Kounicových kolejích v Brně a v Osvětimi, kde byl 8. března 1942 zavražděn.

Nám. U Kalicha 2  – za Jana Mládka, který zahynul v Osvětimi. Jan Mládek byl zahradník, městský zastupitel a radní. Také byl významným sokolským činitelem, členem výboru  Sokola II v Prostějově i jeho starostou, nakonec byl starostou sokolské župy prostějovské. Jako funkcionář Sokola byl zatčen 8. října 1941 v rámci Akce SOKOL. Následně byl deportován do koncentračního tábora v Dachau a do Osvětimi, kde v roce 1942 zahynul. Kámen je uložen nikoliv u jeho bydliště (třída Legií 26, nyní Brněnská ulice), ale před budovou Sokola II, jehož byl členem.

Pernštýnské nám. 6 – za Maxe, Štěpánku, Josefa a Gustava Steinerovy, jedná se o prarodiče a další příbuzné prostějovské rodačky Maud Beerové. Max Steiner provozoval v domě obchod s kůžemi a ševcovskými potřebami. Byl deportován do Terezína, kde v roce 1942 zemřel, Štěpánka byla zavražděna v roce 1944 v Osvětimi, Maxův bratr Josef a jeho osmnáctiletý syn Gustav byli zavražděni v Baranoviči.

Havlíčkova 11  – za Ignáce a Annu Seligerovy, Ignác Seliger provozoval obchod s konfekcí na tehdejším Žerotínově (nyní Žižkově) náměstí č. 9.  4. července 1942 byli deportováni do Terezína a zavražděni v roce 1942 v Baranoviči.