Vraždící knihomol: Byl zřejmě jediný, kdo z uloupených peněz financoval zrovna knihovnu

Ilustrační obrázek

Touha po knihách, která se změnila až v chorobnou, učinila ze saského duchovního zloděje a vraha.

První vražda

Fridrich Schmidt si pamatoval jen to, že mu někdo nabídl špetku šňupavého tabáku. Pak už jen ležel omráčen, zbit a okraden, na hlavě měl silně krvácející ránu, a když ho policie vyslýchala, byl v šoku. Psal se roku 1812 a muž popisoval podezřelého jako muže, který oděvem připomínal venkovského duchovního. O čtyři měsíce později přepadený zraněním podlehl, jenže policie nedospěla k žádnému závěru a šetření bylo pozastaveno.

Propuknutí knihomolské vášně

Johann Georg Tinius, syn pastýře, se narodil roku 1764 v zapadlé dolnolužické obci Staakow. Brzy vyšlo najevo, že je neobyčejně nadaný a místní farář se zasadil o to, aby Johann mohl absolvovat studium teologie. Duchovní službu nastoupil roku 1798, roku 1809 přešel do obce Poserna u Weissenfelsu.

Byl opravdu chytrý, měl však i své stinné stránky. Měl jednu, zdánlivě nevinnou vášeň – sbíral knihy. Dopisoval si dokonce se sběrateli z celé Evropy, a když se dražila knihovna teologa Johanna Augusta Nösselta, údajně nabídl vyšší částku, než pruský král Fridrich Vilém III. Kde ale bral peníze – ze svého platu vesnického faráře?

Tak se dostal Tinius na šikmou plochu – poohlížel se totiž po dalším zdroji příjmů. Nejdříve údajně v dostavnících spolucestujícím nabízel šňupavý tabák s příměsí bylin na spaní a omámené lidi okradl. V ten čas ještě ale nikoho nenapadlo podezírat ctihodného duchovního. Je faktem, že na velké peníze si takto nepřišel.

Další oběť

Musel se zaměřit na zámožnější osoby – prvním loupežným přepadením byl útok na obchodníka Schmidta, “vydělal” si tak 3000 tolarů. Roku 1813, tedy asi rok poté, si vybral další oběť. Byla to vdova Kuhnhardtová, která zemřela dva dny po útoku. Pod záminkou, že chce paní předat prosebný list, se dostal do domu a srazil ji k zemi ještě dříve, než se objevila služebná.

Nestačil ani dokončit svůj záměr a uprchl – ovšem mladé děvče jej poznalo. Pamatovala si totiž na venkovského duchovního, který se pravidelně zastavoval v hostinci, když tam ještě pracovala jako posluhovačka. A hostinský potvrdil, že se Tinius u něj ubytoval i v den, kdy došlo k přepadení.

4. března 1813 byl tedy Tinius zatčen. Při prohlídce jeho bytu byly zabaveny malé sekerky, které mohly způsobit rány na těle oběti, a ovšem byla nalezena obrovská knihovna, která nemohla být na žádný pád pořízena z farářského platu. Stačilo by to však k odsouzení?

Rozsudek

Jenomže úřadům se dostal do rukou Tiniův dopis, ve kterém svému příteli podával instrukce, jak má vypovídat, kdyby v rámci vyšetřování došlo i na případ Fridricha Schmidta. Policisté se na tento případ opět zaměřili a zjistili, že si Tinius poté, co mohl přepadnout obchodníka, pořídil cennou knihovnu, kterou platil v hotovosti. A tak byl zahájen proces.

Ovšem teprve 23. ledna 1823 soud vynesl rozsudek: farář byl odsouzen k dvanácti letům vězení. Proč tak mírný trest? Nebylo mu možné jednoznačně prokázat ani přepadení v dostavnících, ani vraždu Schmidta. Avšak doba, kterou strávil ve vyšetřovací vazbě, se do oněch 12 let nepočítala – strávil tedy ve vězení celkem 22 let. Když vyšel ven, putoval z místa na místo a vydělával si psaním – sepsal krom jiného svoji autobiografii, v níž se snažil očistit. Zemřel roku 1846.