Zedníček nikdy nechtěl být policajt. Proč je tedy pořád hraje?

Pavel Zedníček na natáčení vzpomíná s úsměvem a nejvíc ho prý zajímali seriáloví poradci z řad policie, od kterých si vyslechl hned několik rad. „Byli s námi po celou dobu a hodně se o nás starali, když se šlo střílet. Učili mě, jak na to, jak držet pistoli, aby to vypadalo přirozeně, a ne jako špatné divadlo. Aby se lidi nesmáli, že si hrajeme na pistolníky a neumíme to.“ Herec přiznává, že jeho dětským snem nikdy nebylo být policistou. „Nebyl jsem ani na vojně, mám modrou knížku. Uniforma mi nic neříká. A vidíte, odříkaného…

Natáčeli jsme jednou scénu, kdy musím na chodbě střílet, a čekali jsme, až zapadne slunce. Čas nás ale tlačil, protože já měl ten večer představení v divadle. Byla tam velká nervozita, nakonec proto museli zatáhnout žaluzie a natočili jsme to. Bylo to ale hodně natěsno, i tak jsem musel odjet, a přitom jsem měl před sebou ještě jeden záběr. Vyřešilo se to tím, že za mě zaskočil někdo ze štábu. Natočilo se to tak, že se po střelbě zvedám, ale nejsem to já a vůbec nikdo to nepozná. Tak šikovní tu jsou,“ směje se Pavel Zedníček