Slovenská megastar Ján Koleník : Trpím jazykovou schizofrenií

Každé úterý a čtvrtek teď můžeme sledovat ságu mapující atmosféru první republiky od r. 1918 do r. 1945 s Výstižným názvem První republika. V centru dění jsou pestré osudy rozvětvené rodiny Valentových, která zbohatla na válečných zakázkách a stěhuje se z venkova do Prahy, do Podolí. V této části Prahy jsou zatím jen louky, pár starých továrních komínů a poválečná chudoba. Podnikaví Valentovi však Podolí změní. 

V jejich rodině panuje rivalita mezi bratry. Je zde tajemství, které s sebou nese pátrání po staré předválečné vraždě, a postavy prožívají také své osudové lásky. Ústřední dvojicí jsou bratři Jaroslav a Vladimír, kteří oba milují jednu ženu. Vladimíra hraje charismatický slovenský herec Ján Koleník.

Co se vám vybaví jako první, když se řekne první republika?

Především tolik diskutovaná společná československá historie.

Mohl byste v několika větách popsat svoji postavu a její charakter?

Myslím, že základní racionální rovina mé postavy a jejího vztahu k ostatním určuje, že se jedná o kladnou postavu. A to je pro mě trochu protiúkol, protože na Slovensku jsem doposud hrál pouze ne celkem charakterově čisté postavy, hlavně tedy v seriálech. Neříkám, že by se mi postava Vladimíra Valenty hrála těžko, protože teď můžu čerpat v mnohém ze sebe. Vladimír má v příběhu velký úkol očistit své jméno a taky velký citový problém. Někdy se vrhá do věcí příliš zhurta, ale alespoň není neakční.

Jakým způsobem jste přistoupil ke ztvárnění svého charakteru? Hledal jste například inspiraci u prvorepublikových filmů nebo divadla?

Viděl jsem spoustu filmů z tohoto období, a co mne nejvíce zajímá je, jak se lidi k sobě chovali, jak vystupovali. Dámy byly dámy, muži gentlemani. Mělo to svou úroveň a eleganci. To jsou věci, na které dbáme. Myslím si, že je to v dnešní době zapotřebí.

Co pro vás bylo během natáčení První republiky nejtěžší?

Největším oříškem pro mě asi byla čeština. Jak se jen dá, snažím se mluvit česky. Na Slovensku v divadle se musím zase přeprogramovat do mateřštiny, takže teď trpím tak trochu jazykovou schizofrenií.