Direktor Patrik Joo je nejšťastnější v manéži a u zvířat

Patrik Joo + malá puma
Patrik Joo s nejnovějším přírůstek do rodiny šelem

Většina z nás v cirkuse byla a drezura velkých šelem byla vždycky jednou z nejočekávanějších částí představení. Hodně lidí také vidělo televizní seriál Cirkus Humberto nebo četlo stejnojmennou knihu Eduarda Basse. Nedali jsme si ujít možnost udělat rozhovor s krotitelem šelem a zároveň direktorem Národního cirkusu Jo-Joo, Patrikem Joo.

Pocházíte z cirkusácké rodiny?

Ano, pocházím z cirkusové rodiny Joo, moji synové jsou již devátou generací našeho rodu a náš cirkus byl založen v roce 1792.

rodina Joo
Devátá generace rodiny Joo

Vypovídá pravdivě seriál Cirkus Humberto o roli krotitele šelem?

No… S trochou nadsázky lze říci, že Eduard Bass vše ve svém díle podal mnohem růžověji, než tomu ve skutečnosti je. V těch základních prvcích vypovídá román o životě v cirkuse z té romantické části. Ale řekl bych, že zaobaleně a na tehdejší dobu, jde o reálné vykreslení. Současná doba je úplně jiná. Například v tom, že v našem cirkuse nepoužíváme označení krotitel, to je už přežitek doby, dáváme přednost slovu trenér.

Každopádně člověk pracující s velkými kočkami musí mít nejen k nim, ale ke všem zvířatům kladný vztah…

Samozřejmě, to stoprocentně potvrzuji. Jelikož pokud by tomu tak nebylo, tak bychom nemohli předvádět to, co se zvířátky předvádíme. Naše vystoupení se skládá převážně z toho, že si se zvířátky hrajeme, že vyzařují absolutní pohodu a náklonnost k člověku.

Jaké bylo Vaše první zvíře? Předpokládám, že to nebylo rovnou tygří kotě?

Pokud pominu pejsky a třeba papoušky, tak to byly koně. Ke zvířatům jsem se dostal tak, že jsem učil poníky, potom koně a následně jsem se díky otci dostal k šelmám.

Kdy jste se rozhodl věnovat práci v tygří kleci jako své umělecké profesi? Tedy, pokud se to dá vůbec takto nazvat?

Patrik Joo v tygří kleci
V tygří kleci a v cirkusové manéži je Patrik Joo nejšťastnější

To vyplynulo tak nějak z toho, jaký jsem měl celkový vztah ke zvířatům a jak mě ta zvířata sama přijala, protože úplně původně jsem akrobat a žonglér. Ale jelikož jsem v pozdější fázi svého života zjistil, že ta náklonnost ke zvířatům je velká a bylo tomu i opačně ze strany zvířat ke mně, tak mě to prostě začalo víc a víc lákat. A přirozenou cestou jsem se dostal až k tréninku šelem.

Které šelmy jste cvičil nejčastěji a které jsou podle Vás nejučenlivější? Například i mezi psími rasami jsou pro cirkus různé předpoklady…

Na tuto otázku nejde odpovědět jednou větou. Vypočíst konkrétně druhy nebo plemena není možné, jde totiž především o povahu zvířete. A z té musím já jako trenér vycházet především. Vypozorovat, co tomu zvířátku svědčí a k čemu inklinuje. A z toho poté vychází výcvik. Takže například když vidím, že je některé zvíře mdlé a línější, a například když mu za pamlsek řeknete slovo lehni a ono je rádo, že si může lehnout, tak se tomu musím přizpůsobit. A pokud je některé zvíře naopak velmi aktivní a skákavé, tak s ním nacvičím prvky, ve kterých má možnost projevit svůj temperament. Takže nejde ani tak o plemena a druhy, ale o jejich povahy a o to, k čemu mají vlohy. K tomu musíme přihlížet a takto moderní tréninkové metody fungují. Z toho vycházíme. A které šelmy jsem trénoval nejčastěji? Nejvíce jsem byl v kontaktu s leopardem, s pumami a s tygry. Ale srdeční záležitost jsou určitě tygři.

Které šelmy se pro cirkus nehodí a proč?

Nejde říci, že se nějaké nehodí. Každé zvíře, pokud je narozené v lidské péči a pokud mu člověk neublíží, tak je přátelské, protože člověk je pro něj partner, není to žádný drezér. Jsme pro něj rovnocenní partneři. A když u něj vysleduji, ať už je to tygr, lev nebo jaguár, k čemu inklinuje, do ničeho jej nebudu nutit a vše bude probíhat formou hry a za pamlsky, tak není zvíře, které by se nedalo ochočit nebo se kterým by se nedala navázat souhra. Samozřejmostí je vynechání jakéhokoliv násilí vůči zvířeti. A pokud by se něco špatného stalo, tak je to vždy chyba člověka.

Kočkovitá šelma je náladová. Jak poznáte, že by mohlo hrozit nebezpečí?

mládě pumy
Nedávno narozené mládě pumy americké

Každé zvíře je náladové, stejně jako lidi. Kolik zvířat, tolik povah. Ale v podstatě i to zvíře vám dá dopředu desetkrát najevo, že dneska nemá náladu, že dneska nechce trénovat nebo se nechce mazlit. V tom vztahu je spousta věcí, které dá zvíře na sobě znát a je mým úkolem to vypozorovat a respektovat. Vycházím z toho, jak se kouká, ze zbarvení očí, naježení srsti, sklopení uší, z různých hrdelních zvuků. Tím vším mi dopředu dá najevo, na co má daný den náladu.

Zdá se, že zlatá éra drezury šelem je nenávratně pryč. Co ji nahradí, aby cirkus nadále zůstal atraktivní a nestalo se z něj varieté?

Úplně si nemyslím, že ta doba je pryč. Takové výkyvy jsme tu již v minulosti měli, ať již to bylo za dob válek, znárodňování a podobně. Jsem přesvědčený, že stejně dřív nebo později společnost přistoupí k tomu, že dojdeme k licencování. Je tomu nyní ve vyspělých zemích a že vystupování se zvířaty a šelmami nebudou definitivně pryč. To, co se dělá v dnešní době v moderních zoo, to stejné se dělá v cirkusech. Jsem přesvědčen, že se u nás neděje se zvířaty nic špatného, právě naopak. Aktivita v cirkusech jim prospívá. Pro názornost, pokud dám zvířeti obrovský výběh a nulovou aktivitu a vyžití, nebude šťastné, ale když s ním budu každý den vykonávat různorodé aktivity, tak to zvíře je v kondici, a naopak je šťastné a spokojené. Takže si myslím, že se doba, která bude přát cirkusům, opět vrátí. Co se týče přeměny ve varieté… Základem cirkusu jsou piliny, klaun, zvířata a artisti a bez každé jedné z těchto částí už to není cirkus. Takže můžeme určité formě říkat varieté, divadlo či jakkoliv jinak. V současné době chodí návštěvníků do cirkusů poměrně hodně, a kdyby lidé o cirkus v klasickém slova smyslu nestáli, tak ho navštěvovat nebudou. Cirkusová forma by zanikla, a to se neděje. Cirkusů je na světě hodně, takže si myslím a doufám zároveň, že k přechodu cirkusu na varieté nikdy nedojde. A že se z lidí nestanou pouze konzumenti a roboti, kteří budou chodit pouze za zprostředkovanou zábavou do nákupních středisek.

Vy osobně se denně nesetkáváte jen se zvířaty, ale jste zároveň direktorem cirkusu, finančním a krizovým manažerem. Čím ještě? Kde se cítíte nejlépe?

Nejlépe jsem se vždy cítil u zvířat, nebo v manéži, když běželo vystoupení. V současné době je situace taková, že administrativních věcí je hodně, takže těch funkcí je ještě mnohem víc, než jste zmiňoval. Jak jsem říkal, je mi nejlépe v manéži a hlavně u zvířat.

Patrik Joo
Patrik Joo – direktor cirkusu

Pro představu, kolik stojí krmení takového lva nebo tygra za měsíc?

Ono, krmení je jedna věc, ale celková péče o tygra zahrnuje mnohem více nákladů. . Narůstají i s nutnou péčí. Není to pouze o tom, že přivezu tunu masa a tygr je spokojený. Je to například spousta vitamínů, doplňků stravy, různé vhodné podestýlky, které se jim musí měnit, seno, sláma piliny atd., takže těch věcí kolo tygra je strašná spousta. A hlavně, co je nejdůležitější, je těch někdy i 16 hodin denně času s nimi strávenými. Takže to vlastně nejde ve výsledku všechno vyčíslit na peníze.

Kde cirkus šelmy získává a co s nimi bude v jejich zvířecím důchodu?

Tak samozřejmě u každého dobrého cirkusu, a ne jinak je tomu i u nás, zvířata, která jsou starší nebo již nevystupují, dožívají pěkný klidný důchod, věnujeme se jim až do konce života stejně jako v mládí, když vystupují. Jinak mláďata získáváme z vlastních odchovů, například nyní se nám narodilo mláďátko pumy americké, z kterého máme po posledních těžkých měsících obrovskou radost. Nebo spolupracujeme po světě s různými záchrannými stanicemi, se kterými si zvířata vyměňujeme, abychom zachovali čistou krevní linii.

Foto: archiv Národního cirkusu Jo-Joo