Cestování jinou realitou: Může čas ubíhat jinak, než jsme zvyklí?

Ilustrační obrázek

Mnohé věci považujeme za úplně samozřejmé – pak jsme v šoku, když nás něco zdánlivě neznámého vytrhne z našeho obvyklého prostředí. Ze všeho nejméně zřejmě pochybujeme o realitě, která nás obklopuje.

Příběh Boba a Jean

A čas? Co by se stalo, kdyby náhle ubíhal jinak, než jsme zvyklí? Stále znovu se stává, že jsme konfrontováni s ději, které uvádějí náš smysl pro realitu v chaos.

V únoru roku 2004 se odehrál příběh manželů Boba a Jean. Cestovali po Americe a zastavili se v jednom městečku, aby si prohlédli muzeum. Každý se v muzeu vydal jiným směrem, jelikož měli jiné zájmy a chtěli si prohlédnout jednotlivá oddělení v souladu s nimi. Dohodli se, že se sejdou u východu.

Podivný člověk

Jean byla již téměř hotová s prohlídkou, když se k ní přiblížil muž v baloňáku, který za sebou táhl na zavazadlovém vozíku stříbrnou aktovku. Bylo to zvláštní, tak si ho prohlédla, ale pak obrátila pozornost k obrazovce, na které běžela videa ze 60. let. Muž v plášti pozoroval několik scén a pak řekl: “Jakoby to bylo dnes.” Pak šel dál a táhl za sebou svůj vozík.

Vyděšený manžel

O pár minut později opustila Jean výstavní prostory. U východu k ní bez dechu spěchal Bob. Žádal, aby mu okamžitě vysvětlila, kde byla, protože už ji nahlásil jako pohřešovanou. Jean se rozčílila a odpověděla, že byla celou dobu v onom malém muzeu. Bob však namítal, že několikrát prošel celé muzeum a hledal ji, když se stále neobjevovala. Nenašel po ní ani stopy, nehledě na to, že mu pomáhali i pracovníci muzea.

Jean si uvědomila, že manžela jednou viděla, jak spěchá mezi vitrínami a volala na něj, on ji ale zřejmě neviděl ani neslyšel. Viděla také tak několik pracovníků muzea, kteří jí však též nevěnovali žádnou pozornost. Jak je možné, že ji neviděli? A jak přišli na to, že se v budově ztratila?

Byla prý pryč velmi dlouho, muzeum se již chystalo zavírat. Náhle si vzpomněla na cizince se zavazadlovým vozíkem – ten musel sál opustit před ní. Ale nikdo jiný takovou osobu v muzeu nepotkal. Krátce předtím kustodi zkontrolovali sál, ale ani oni tam žádného návštěvníka neviděli.

Kde tedy byla Jean celou dobu a proč ji nikdo neviděl? Nacházela se snad v tu dobu v jiném čase, v nějaké paralelní realitě, která je od tady a teď oddělena pouze drobnými rozdíly ve vlnění?

A kdo byl tajemný cizinec, který s ní dokonce hovořil? Hranice k jiným vrstvám bytí jsou, jak se zdá, někdy velmi propustné.