Svět pod hladinou: Budeme mít možnost žít i v hlubinách moří?

Ilustrační obrázek. Zdroj: www.hippopx.com

O povrchu Měsíce víme pomalu více než o mořském dnu. Přitom oceány pokrývají dvě třetiny zemského povrchu. Mohou se jednou stát životním prostorem pro stále početnější lidstvo?

Dobytí hloubky

Píše se 23. leden 1960. Donald Walsh, poručík amerického námořnictva a jeho švýcarský kolega Jacques Piccard se už čtyři a půl hodiny krčí ve velitelské kabině batyskafu Trieste. Pak konečně ucítí lehký náraz a Walsh hlásí do ultrazvukového telefonu: “Jsme dole.” Kde? Dole tehdy znamenalo dno propasti Challenger v Mariánském příkopu v nejhlubším místě Tichého oceánu, 10 740 metrů pod mořskou hladinou. Lidé se právě dostali do největší hloubky, jaké kdy dosáhli.

Tímto okamžikem odstartovalo dobývání mořských hlubin pomocí nejmodernějších technologií. Dnes již můžeme být svědky toho, jak si lidé rozdělují poklady mořských hlubin přidělováním licenčních oblastí a těžebních práv. Pátrá se nejen po ložiscích ropy a zemního plynu – hledají se též ložiska manganových hrud (konkrecí) a metanhydrátu.

Podmořský život

Pokud jde o podmořský život, nejsou překvapení ještě u konce. Badatelé se dokonce domnívají, že existuje ještě nejméně milion neobjevených živočišných druhů, a k tomu ještě možná i stonásobek neznámých mikrobů.

Mohly by se některé z těchto mikroorganismů stát třeba základem nových léčiv? Nebo by nám mohly poskytnout informace o formách života na vzdálených planetách? V blízkosti podmořských vulkánů se kupříkladu prohánějí bakterie, kterým nevadí extrémně vysoké teploty a nedostatek kyslíku.

Životní prostor pod vodou?

Lidé také hledají možnosti, jak se moři přizpůsobit, ba dokonce jak v jeho hlubinách žít. Už v roce 1964 zřídilo námořnictvo USA u Baham podmořskou stanici Sealab I, v níž v hloubce 60 metrů žilo pět “akvanautů”. Následovala stanice Sealab II v roce 1965 a o čtyři roky později, u pobřeží Kalifornie v hloubce 180 metrů, Sealab III.

Mezitím již existují podmořské hotely, byť v malé hloubce. Japonské stavební firmy vypracovaly projekty podmořských předměstí. Jsou to rozlehlé obytné prostory, které jsou s pevninou spojeny tunely.

Budeme mít žábry?

Bude se člověk moci jednoho dne ve vodě volně pohybovat a dýchat jako ryba? Již v roce 1964 v New Yorku byl žurnalistům předveden křeček, který seděl v průhledné kostce uprostřed akvária. Stěny kostky byly vyrobeny z fólie, která nepropouští vodu, ale propouští ve vodě obsažený kyslík – byly to tedy jakési umělé žábry. Další zdokonalení této metody určitě přinese nanotechnologie. Mluví se už o operativně implantovaných žábrách. Tedy – bude jednou existovat Homo aquaticus?