Některé druhy běžné zeleniny mohou být jedovaté. Na co si dát pozor

Foto: Rýdlová J.

Zeleninu jíme s pocitem, že tím prospíváme svému zdraví. Vždyť obsahuje vitamíny, minerály a důležitou vlákninu. Jenže je tady taková maličkost – někdy může být i jedovatá. Nyní rozhodně není řeč o exotických plodinách, ale o zelenině, která u nás již zdomácněla a kterou konzumujeme zcela běžně. Nebojte se, nejedná se o žádný poplašný hoax. Jen přinášíme informace, jež je dobré mít na paměti, když sáhnete po cuketě, rajčeti, dýni či bramboře.

Cukety

Cukety se těší čím dál tím větší oblibě, a to zejména pokud máme zahrádku. Nejsou náročné, takže z mála práce máme velkou sklizeň. Existují snad stovky receptů, jak je připravit na slano či na sladko. Takže zpráva, že mohou obsahovat jedovaté látky, je doslova rána „pod pás“. Konkrétně se jedná o  toxiny zvané kukurbitaciny, které rostliny produkují ke své ochraně proti škůdcům. Odradí je totiž svou silně hořkou chutí. Tyto toxiny se koncentrují hlavně v okolí stopek. Díky dlouholetému šlechtění se podařilo množství jedovatých látek snížit natolik, že by neměly pro člověka představovat vážnější riziko.

Varovný signál

Nicméně při nešťastné souhře okolností se může obsah toxinů zvýšit nad bezpečnou mez, která je u každého člověka trochu jiná (u oslabených osob je nižší). Patří zde hlavně delší sucho, horko, škůdci a sprášení (skřížení) s okrasnou odrůdou tykve, která nemá hladinu kukurbitacinů pod bezpečnou hranicí. Někdo nedoporučuje ani sadit jedlé dýně a cukety do vzájemné blízkosti. Konzumace nevhodného jedince nejčastěji způsobí nevolnosti, křeče, průjem a zvracení. Případy smrti či hospitalizace v nemocnici jsou vzácné, nicméně byly zaznamenány. Obyčejných otrav, kdy člověk skončí s bolestmi na WC je ale poměrně dost. Díky neznalosti si je však lidé nedají do patřičné souvislosti. Varovným signálem je vždy zmíněná hořká chuť cukety, která je častější u velkých až přezrálých plodů. Sklízejte tedy malé a nepřezrálé kusy.

Okurky a dýně

Zmíněný toxin kukurbitacin mohou obsahovat nejen cukety, ale také okurky či dýně. V ohrožení jsou zejména vlastní pěstitelé. Je jim totiž líto vyhodit podezřelé kousky, protože mají ke svým výpěstkům vřelý vztah. Vědí totiž, kolik péče do své zahrádky vložili, takže mají tendenci hořkou chuť zamaskovat kořením či zředit přidáním dalších surovin. To se však nemusí vyplatit.

Rajčata a brambory

V lilkovitých rostlinách, ke kterým se řadí právě rajčata a brambory, se může vyskytovat solanin. Jedná se o jed hořké chuti. Také jeho úkolem je chránit rostlinu před škůdci, např. hmyzem, plísněmi. Vyskytuje se v nezralých plodech, tedy zelených rajčatech a zelených bramborách. (Na úpravu zelených rajčat existují speciální postupy, ale to by již bylo téma na jiný článek.)

U brambor, i když nejsou zelené, se koncentrace toxinu zvyšuje při dlouhodobém skladování, hlavně na jaře, kdy brambory již většinou začnou ve sklepě klíčit. Při jejich vaření část solaninu přejde do vody, proto bychom v tomto období neměli vodu z brambor používat např. na bramborovou kaši nebo polévku. Největší koncentrace solaninu je v okolí klíčků a oček, případně ve slupce. Proto se doporučuje okrát staré brambory nahrubo, tj. se slupkou odstranit také cca 3 mm samotné hlízy.

Otrava solaninem se opět nejčastěji projevuje nevolnostmi, křečemi, zvracením či průjmy. Při silné otravě však dochází ke zrychlení tepu, dýchání a hrozí kóma. Uvádí se, že zdravotní problémy může způsobit už 25 mg solaninu, což odpovídá jednomu nezralému rajčeti. Jakmile se rajče začne zbarvovat dočervena a dozrávat, obsah toxinu rychle klesá.