Novodobý D’Artagnan bydlí v Berouně a kordy si vyrábí sám

Josef Kutílek
Ing. Josef Kutílek má historický šerm jako koníčka i profesi

Chladné zbraně, historické turnaje a vášeň pro šermířské souboje inspirovaly Ing. Josefa Kutílka k cestě do kovářské dílny a nakonec k vlastní výrobě bodných a sečných zbraní. Jak ta cesta byla dlouhá a na co zajímavého narazil, jsme se jej zajeli zeptat do Berouna.

Snad každý kluk měl jako svůj první kapesní nůž Rybičku. Tvar malého nožíku vtiskl malému nožíku i název. Je to i Tvůj případ?

Téměř. Pokud si dobře vzpomínám, můj první nůž ale nebyla rybička, nýbrž zavírací nožík s obrázkem kanadského jízdního policisty. Jak rybička, tak druhý nožík s jízdním policistou provázel hlavně kluky na dětské tábory, krájely se s ním buřty i vyřezávaly třeba lodičky z kůry. Z výrobního závodu Mikov vycházely mnohatisícové série, protože hodně malých zavíráků se taky ztrácelo. Třeba v lese. Rybička stála tuším jednu korunu a prodávala se v každém železářství.

Kdy se z Tebe stal sběratel chladných zbraní a na co se specializuješ?

V podstatě chladné zbraně nesbírám. Specializuji se na kapesní zavírací nože vyráběné firmami Mikov a Sandrik v Československu od 50. let do roku 1993. Někteří lidé a hlavně některé evropské státy začínají pohlížet na tyto malé nože a nožíky jako na velmi v uvozovkách nebezpečné předměty. Takže se ze mě možná sběratel chladných zbraní přeci jen nechtíc stane.Ostatně kapesní nožík patřil k povinné výbavě každého děcka jdoucího do přírody nebo jedoucího na tábor. No, doufejme, že to tak v těchto případech zůstane.

Ale Ty přece vlastníš i slušnou kolekci replik mečů, kordů, dýk a dalších sečných a bodných udělátek …

Máš pravdu, ale ty nejsou předmětem sběratelství, ale nástroje k realizaci mé další velké záliby, a to historického šermu.

Jistě jsi četl Tři mušketýry, byly souboje hrdinů tohoto románu inspirací k tomu, že jsi začal také šermovat?

Těsně vedle, byl to film Černý tulipán s Alainem Delonem v hlavní dvojroli. A poté, co jsem v 70 letech viděl ve Valdštejnské zahradě vystoupení legendární plzeňské skupiny historického šermu Dominik, bylo rozhodnuto. Ovšem mělo to jeden háček, pokud jsi byl na škole a měl před vojnou, tak tě žádný soubor nechtěl vzít, jelikož ses jim jevil jako neperspektivní. Absence během zkouškových období na škole, pak rok až dva vojna.

Ale Ty jsi svůj záměr na vojně zajímavě zúročil …

Máš pravdu. S několika stejně orientovanými kolegy, sloužícími v Brandýse nad Labem, se nám podařilo založit skupinu historického šermu. To se ukázalo jako úspěšný pokus vyhnout se formou zájmové umělecké činnosti řadě nepopulárních vojenských činností. No a po odchodu do zálohy přišly jiné zájmy, takže jsem šermířské nářadí pověsil na hřebík. Ovšem ten objevili sousedé a po nějaké době mě přemluvili, abych se k šermování vrátil. No a tak v roce 1990 vznikla skupina Alotrium, která funguje dodnes.

Zůstaňme ještě u těch literárních a filmových vzorů. Jak se na ně asi dívá současná generace?

Samozřejmě Tři mušketýry jsem četl ještě na devítiletce a pak ještě mnohokrát. Viděl jsem hodně filmových zpracování a pojetí. Jak se na to dívá současná generace nevím, ale pro nás šermíře z osmdesátek to byl jeden z hlavních zdrojů inspirace pro šerm a určitých hodnot pro život. Nejsem výjimkou. Nicméně dlužno dodat, že posledních pár zpracování Tří mušketýrů z nedávné doby, včetně jakéhosi seriálu na dané téma je marketingový pokus o jiný pohled na věc. Nedodíval jsem se do konce, asi stárnu.

Jak ses dostal k výrobě chladných zbraní?

Když se příslušná replika historického kordu nesežene, je potřeba si jej vyrobit. Dílna Josefa Kutílka si získala postupem času skvělé renomé u nás i v zahraničí.

Současný rozsah výroby vlastně původně vůbec nebyl v plánu. Dalo by se to poměrně výstižně vyjádřit lehce upraveným úslovím o Daliborovi a houslích. V podstatě jsme na začátku neměli čím šermovat. Ne vše, co jsme sehnali po bazarech a burzách či si nechali vyrobit, bylo to pravé. Na trhu již koncem devadesátých let byla sice poměrně velká nabídka, ale nás, scénické a divadelní šermíře, neuspokojovala. Věc se má takhle. Pro lehký elegantní šerm kordem, ala Jean Marais či Gérard Barray, kdy při vystoupení skáčete po stolech v dobových krčmách, pohybujete se v exponáty omezeném prostoru zámeckých sálů a chodeb, pohazujete zbraně po nádvoří a tak vůbec, potřebujete lehkou a relativně levnou zbraň. Lehkou proto aby člověk po půl hodině šermu nefuněl a levnou proto, aby když vám na ní stokilový kolega při vystoupení šlápne a z 3D udělá 2D, tak aby vám to nepokazilo víkend. Tedy na trhu byla sice nabídka velká, ale vyhovující spíše lidem, co dělají historické repliky, ale s konstrukčními chybami. No a na druhé straně dokonalé historické zbraně, unikáty, a ty stojí obrovské peníze. Tahle pro nás nepříjemná situace trvala přibližně do roku 2005. Tehdy jsem objevil člověka, který vyráběl něco, co bylo téměř podle mého gusta. Hlavně byl ale ochoten realizovat mé připomínky a nápady. Tak jsme si vybavili skupinu. No a pak přišli přátelé z ostatních šermířských skupin, viděli to, a také to chtěli. Tím moje výroba začala.

Byla cesta od prvních kusů k mezinárodnímu renomé hodně dlouhá? Jak se o Tvých dovednostech dozvěděli třeba zahraniční filmaři a specialisté v oboru?

Mezinárodní renomé, to zní dobře,ale vlastně když se zamyslím, asi je to tak. Cesta to byla poměrně plynulá. Postupně jsme se zdokonalovali a tvořili za pochodu systém, ladili spolupráci s různými dodavateli materiálu a komponentů. Cílem bylo vyrobit lehkou zbraň za dostupnou cenu. Zároveň jsme se dostávali do povědomí šermířské veřejnosti. Velkou roli samozřejmě hrála moje šermířská skupina. Vlastně se šermu věnuji již přes 40 let a díky tomu mám poměrně jasnou představu, co šermíři k určitému druhu souboje potřebují. Našimi prvními zákazníky byli kamarádi ze spřátelených šermířských skupin, a ty to předali dál. A jak nás našli v zahraničí? Nutně to muselo být na něčí doporučení, protože adresa našeho prvního pokusného e-shopu vznikla proti všem českým marketingovým pravidlům. Paradoxně právě to nedělalo problém zahraničním zákazníkům. Záhy poptávka po našich výrobcích ze zahraničí překročila výrobní kapacitu a my museli reorganizovat výrobu.

Takže si zahraniční filmaři v Berouně u Tebe podávají dveře?

Pokud jde o zahraniční filmové produkce, tak s těmi nespolupracuji. Nicméně v pár tuzemských filmech si naše kordy, meče a dýky zahrály a jsou funkční dodnes. Nejvíc mě těší, že naše výrobky používá více než stovka šermířských souborů nejen z Čech, ale i ze Slovenska, Itálie, Německa, Francie a Švýcarska.

Tohle všechno již nejde dělat doma z obýváku. Výroba historických chladných zbraní vyžaduje nemalé znalosti. Souvisí s vystudovaným oborem nebo čerpáš i z jiných zdrojů?

To by ses divil, co vše lze dělat a také se dělá u nás v obýváku. Ale začnu od konce. Výroba trochu souvisí s vystudovaným oborem. Vystudoval jsem totiž management. Díky šermířské praxi jsem věděl, jak to má fungovat. Díky zálibě v historii vím, jak to má vypadat. Problém byl, že jsem to neuměl vyrobit. Tak nezbývalo, než samotnou výrobu dobře zorganizovat. A to se povedlo. Mezi naše spolupracovníky patří kováři, kovotlačitelé, zámečnické dílny, a další průmyslové subjekty. Jeden každý výrobek pak není až na výjimky dílem jednotlivce, ale společnou prací více spolupracovníků, specialistů.

Opusťme manažerskou rovinu. Viděl jsem na veletrhu současnou Rybičku krájet měkčí kovy jako máslo. Tajemství damascénské oceli? Ta první stála pár korun, ta současná, co tohle umí, stojí desítky tisíc….

Za mého dětství stála Rybička čtyři koruny. Nicméně cenu nožíku v základním provedení, byť oproti té původní již značně vylepšené, drží stále výrobce pod 100 korunami. Toho si velmi cením. Stále si ji může dovolit téměř každý a hodně rodičů jí stále kupuje dětem jako jejich první nůž. Mimochodem – vidět celý výrobní proces Rybičky je to zážitek.
No a ti, co ujíždějí na Rybičkách, si dnes mohou dopřát od téhož výrobce tentýž nožík z čepelí vyrobené z damascénské oceli, a to v provedení stříbrném či zlatém. Mluvíme o cenách od 15 do 240 tisíc korun.

Takže tajemství damaškové oceli neprozradíš?

Pokud jde o damaškovou ocel, tak občas jeden z našich spolupracovníků nějakou tu čepel k noži či dýce vyrobí, tudíž se u nás v obchodě sem tam objeví. V běžné nabídce je nemáme. Spolupracující kolega vyrábí z téhle oceli jen když se chce jemu. Tajemství damascénské oceli je tajemstvím i pro mě.

Máš čas se věnovat svému okolí? Biješ se o dámu svého srdce nebo je to o kompromisech při trávení volného času?

Je to o velkých kompromisech, neboť s přítelkyní na organizaci výroby spolupracujeme. Respektive ona celý projekt ekonomicky a administrativně zastřešuje a já řeším obchod a výrobu.. Tedy oba dva už 15 let na společném domácím pracovišti. Některým známým připadalo nesnesitelné pracovat z domova těch pár pandemických měsíců. Jde to, asi největší problém je naučit se odpočívat. Oddělit čas na práci a ostatní život.

Máš díky svému hobby nějakou přezdívku, nebo lidi říkají: Hele, D’Artagnan jde na pivo?

Přesně, když jdu výjimečně po ulici v kostýmu mimo rámec akce, a ne že bych tyto situace ve svém věku vyhledával, ozývá se přesně tento typ poznámek. A to je vlastně dobře, protože to znamená, že lidé stále čtou, či sledují ty správné filmy. Jinak přezdívku nemám, ale ve svých historizujících aktivitách používám své druhé jméno Jan, resp. Johann, které mám po našem zemském patronu a ochránci mostů, sv. Janu Nepomuckém.

V dnešní době se souboje odehrávají světelnými meči v kosmickém prostoru. Nenastává tak trochu soumrak starých časů?

Několikrát jsem zažil, že s novým filmovým nápadem se objevily jisté pokusy některých souborů o reakci. Ať již jde o legendy jako Zaklínač, Hra o trůny a další. Většinou tyto pokusy zapadly s odeznívající vlnou popularity toto či onoho filmu či seriálu. Když už jsi narazil na Hvězdné války, ty jsou tuším jen nepatrně mladší než já. Souboje z Hvězdných válek zkoušel kde kdo, ovšem v sedmdesátkách a osmdesátkách vyrobit světelný meč byl problém, o kostýmu R2D2 nemluvě. A pokud jde o staré časy, vše se vyvíjí, mládí v naší skupině pomáhá udržet krok s dobou. Romantika a touha potkat pravého rytíře či spanilou jemnou dámu, ale stále funguje a věřím, že ještě dlouho bude.

Co lidi táhne na vystoupení historického šermu? Osobně na doprovodný program při návštěvě hradů nebo rekonstrukce historických událostí se vždycky těším …

Šermířská vystoupení jsou často součástí hradních a zámeckých slavností. Ani letošní Královský průvod z Prahy na Karlštejn nebude výjimkou.

Co diváky zajímá na tomto zajímavém spojení sportu, nebo chceš-li akce, divadla a historie? No sám na to hledám sám odpověď, a to hlavně při přípravě nových vystoupení. Myslím od začátku historického šermu u nás, tedy od 60. let minulého století, má šerm své diváky. O české historické šermíře je velký zájem v zahraničí. Historické akce u nás i v cizině jsou hojně navštěvovány a já doufám, že to tak bude i nadále.

Foto: Archiv respondenta