Zřícenina hradu Ostrý: Jestliže zde potkáte přízrak hraběcí dcery, raději rychle utečte

Zřícenina hradu Ostrý. Zdroj: www.cs.wikipedia.org

Zřícenina hradu Ostrý se vypíná na skalnatém hřbetu, obtékaném Ploučnicí, v okrese Děčín. Hrad ovládal obchodní stezku, která procházela údolím Ploučnice. Impozantní je pohled od údolí.

Historie

Materiálem ke stavbě byl olivinický čedič, hornina, která utváří i samotný ostroh. Specifický ostrý tvar čedičového ostrohu určoval také nejspíše jméno hradu. Původní název hradu zněl Šarfenštejn z německého Scharfenstein.

V písemných pramenech se hrad připomíná poprvé v roce 1268, kdy byl postaven Markvartici na královských statcích. Za vlády Přemysla Otakara II. byl také královským majetkem. Roku 1283 Václav II. postoupil hrad Janu z Michalovic. Jeho potomci drželi hrad až do roku 1406, kdy jej získal Hynek Berka z Dubé. Pak hrad patřil Vartenberkům. Právě za jejich panství, v roce 1445, hrad dobyla a vypálila vojska lužického Šestiměstí. Majitelé tu pak nesídlili, v roce 1515 je již hrad uváděn jako pustý. Odborníci však soudí, že hrad měl komplikovanější vývoj, než se dlouho soudilo, a podrobnější průzkum by mohl odhalit nějaká dosud skrytá tajemství.

V roce 1896 zde proběhly restaurační práce, ale pak hrad opět pustl a zůstal zříceninou. Od roku 1966 je chráněn jako kulturní památka.

Pověst o hraběcí dceři

Dcera pána na hradě Ostrý se jmenovala Matylda a byla prý překrásná, však nápadníků měla habaděj. Hraběti ale nebyl žádný dost dobrý, tím méně rytíř ze Saska, do kterého se Matylda zamilovala. Byl to hezký chlapec, ale chudý. Jak to však navléknout, aby nepozorovaně oba utekli z hradu?

Mladík se nechal najmout do hradní stráže a vyčkával. Když jednoho dne odjel  hrabě se svojí družinou, aby zkontroloval panství, své kolega na stráži se mladému rytíři podařilo opít vínem. Brzy byly stráže vínem tak zmožené, že mohl rytíř i s Matyldou vyrazit z hradu.

Ale vše dopadlo hůře, než čekali. Hrabě se vracel dříve, než měl, a narazil na ně přímo na okraji lesa. Hned pochopil, kolik uhodilo. Dal se s rytířem do boje a jako zkušený muž měl hned zpočátku navrch. Matylda otci pod nohy alespoň nasypala kamení, takže upadl a rytíř jej probodl. Matylda omdlela hrůzou, a když se probrala, zjistila, že zemřeli oba – rytíř na následky zranění, která utrpěl.

Matylda se vrátila na hrad, ale jakoby už to nebyla ona. Snesla do sklepení vše cenné, zamkla a klíč si pověsila na krk. Pak skočila ze skály. Hrad pak zůstal pustý a brzy se proměnil v ruiny.

Ale to ještě není vše. Na hradě se zjevuje Matyldin přízrak, a když někoho potká, prosí jej, aby jí přinesl alespoň jeden z kamenů, které nasypala otci pod nohy. Tím prý se dočká vysvobození a dotyčnému ukáže cestu k pokladu.

Její prosby jednou vyslyšel mladý pasáček. Byla již tma, ale dívka mu slíbila poklad. Dala mu červený kvítek, ale jakmile pasáček vykročil za ní, zřítil se ze skály. Od té doby se lidé bojí i rudých kvítků hvozdíku. Prý to znamená, že krajem bloudí zlá hraběcí dcera.