Nebezpečné mikroplasty jíme i dýcháme. Vznik plastového odpadu zvyšuje i pandemie

Zdroj: Pixabay

ČESKO/VELKÁ BRITÁNIE – Plast a tažení proti jeho nadužívání je významným tématem posledních let. Aby ne – jak postupně naznačují různé výzkumy, výskyt tzv. mikroplastů v životním prostředí významně narůstá – a kumulaci plastového odpadu podporuje i celosvětová pandemie, kdy je řada ochranných pomůcek pouze na jedno použití. Aktuální výzkum z Velké Británie pak poukazuje na to, že lidem do těla dennodenně proniká mnohem více mikroplastů, než si kdo dříve myslel. Nebezpečí s tímto spojená jsou pak nesporná…

Mikroplasty (pro představu o velikosti např. viru HIV) vědci již našli v nejhlubších místech oceánů, ale třeba také v odlehlých částech Antarktidy či u vrcholu Mount Everestu. Tyto částice v podstatě prostupují světem, ale i lidmi. V minulosti byly největším problémem mikroplasty primární, tedy takové, které byly vyráběny lidmi a byly užívány např. v kosmetickém průmyslu – ty jsou však již na ústupu a tvoří pouze cca 10 % z celkového objemu. Dnes však dominují mikroplasty sekundární, tedy ty, které vznikají rozkladem plastových výrobků – např. vyhozených do oceánů (přičemž rozklad podporují ještě sluneční paprsky). A podle nejnovějšího výzkumu z Velké Británie jsou lidé právě těmto částicím vystaveni v mnohem vyšší míře, než se předpokládalo – mikroplasty přitom poškozují lidské buňky a mohou způsobit celou řadu zdravotních problémů. „Mikroplasty mohou vnikat do buněk a když k tomu dojde, mohou způsobit oxidativní stres a zánětlivé procesy, což se ale vědělo již v 70. letech. Oxidativní stres je fenomén toxikologický, kdy dojde k narušení obranných mechanismů nebo membrán buňky, a je možné, že mikroplasty mohou narušit celou buňku. Ta se může vyhodnotit jako nezdravá a zahájit buněčnou smrt, v extrémních případech ale nelze vyloučit ani tvorbu karcinomů,“ vysvětlil pak Tomáš Cajthaml z Mikrobiologického ústavu AV ČR.

Jak mikroplasty vnikají do těla?

Ačkoliv příliš velké množství výzkumů, které by se zaměřily na specifické cesty mikroplastů do lidského organismu, není, v základu lze říci, že existuje trojice cest: potravou, dýcháním a skrze pokožku. V prvním případě platí, že vzhledem k tomu, že mikroplasty se vyskytují všude, zřejmě se vyskytují i v potravě – to ostatně dokládají data týkající obsahu mikroplastů v mořských plodech. A jelikož pronikání mikroplastů skrze pokožku vědci považují spíše za marginální, největší pozornost se upírá na jejich vdechování. Jak britský výzkum doložil, i při pouhém pobytu ve vlastním bytě vdechneme denně nejspíš 2 000 – 7 000 těchto nebezpečných částic (a to je až stokrát více, než se doposud odhadovalo). Dle názorů vědců je tak mikroplasty možné považovat za podobně nebezpečné jako azbest.

Jak se zbavit mikroplastů?

Největším problémem v případě mikroplastů je pak to, že vědci nevědí, jak se jich zbavit – a to jak těch, které jsou v životním prostředí, tak ani těch, které již pronikly do lidského těla. „Jakmile mikroplasty projdou do těla a tkáně, tělo si s nimi neumí poradit, je možné, či dokonce pravděpodobné, že se v nás mikroplasty kupí celý život. Jelikož jejich koncentrace narůstá a narůstat bude, je možné, že se budou kumulovat více – a v takovém případě je ta nebezpečnost mnohem významnější,“ doplnil Cajthaml.

Způsob, jak mikroplasty odstranit ze životního prostředí, však (minimálně zatím) neexistuje žádný. V celém světě je navíc nespočet plastového odpadu, který se teprve bude rozkládat a lidstvo nebude schopné se vznikajících mikroplastů zbavit. Jedinou možností, jak kumulování mikroplastů zabránit, je tedy omezit vznik plastového odpadu jako takového. A tomu tedy stávající koronavirová pandemie, kdy dochází k nadprodukci jednorázových plastových ochranných pomůcek, zrovna nenahrává…