Plán velké vlakové loupeže byl geniální – ale nebyl dotažen do konce

Ilustrační obrázek. Zdroj: www.publicdomainpictures.net

Slavná vlaková loupež vynesla britským poštovním lupičům velké bohatství – avšak také život za mřížemi.

Šestnáctičlenná banda

Jejich vybavení bylo vcelku primitivní – kožené rukavice, černý papír, baterie a elektrické kabely. To stačilo poštovním lupičům, aby se v létě roku 1963 zmocnili obrovské sumy přesahující dva a půl milionu britských liber. V přepočtu to tehdy dělalo asi 280 milionů korun československých. Šestnáct lupičů si ale svého bohatství nestačilo příliš užít, většina z nich skončila za mřížemi už záhy. Jednomu z nich se podařilo z vězení uniknout: Ronald Biggs je proto dodnes nejznámější postavou z celé bandy. Nápad, jak celé přepadení provést, ovšem vymyslel někdo jiný – Bruce Reynolds.

Perfektní plán

V zásadě to bylo jednoduché. Každou noc táhla lokomotiva z Glasgowa do Londýna takzvaný poštovní vlak, v jehož dvanácti vagonech se převážela pošta, ale co bylo hlavní – ve vlaku se dopravovaly i příjmy mnoha bank a úvěrových společností. A jelikož panovalo přesvědčení, že jedoucí vlak se nedá vyloupit, peníze nikdo nehlídal.

Prvním krokem tedy bylo to, aby se lokomotiva s vagony zastavila na trati. Lupiči tedy zakryli černým papírem zelená návěstní světla vedle kolejí, která strojvůdci signalizovala, že trať je volná. Pomocí baterií a propojovacích elektrických kabelů rozsvítili na návěstidle naopak žlutá a červená světla.

Osudná noc

V noci ze 7. na 8. srpna 1963 nastal kýžený okamžik. Šestnáct členů bandy se dalo na cestu a v modrých pracovních oděvech se pustili na železniční trati do akce. Krátce po třetí hodině vlak dorazil k místu, kde číhali. A skutečně: brzdy zaskřípěly a vlak zůstal stát. Jen topiči připadla zastávka na otevřené trati podezřelá, když se však chystal pomocí traťového telefonu zjistit, co se stalo, dva lupiči mu v tom zabránili. Pak se jeden z nich vyšplhal do kabiny strojvůdce. John Mills se pokoušel klást odpor, ale byl sražen k zemi, přičemž další člen bandy zaujal jeho místo a další pak odpojili deset zadních vagonů. S lokomotivou zůstaly spojeny jen první dva, o nichž lupiči předpokládali, že převážejí peníze.

S tímto již zkráceným vlakem dojeli k viaduktu nad bezvýznamnou vedlejší silnicí. Poštovní úředníky přemohli, pak vytvořili řetěz a během krátké doby přeházeli pytle s penězi na vozidla, která čekala dole na silnici. Přepadení skončilo po čtyřiceti minutách, nikdo neutrpěl vážné zranění – to jim vyneslo označení “lupiči džentlmeni”.

Špatný úkryt

Auta pak přijela do skrýše na farmě, kde vyložili sto dvacet pytlů a pak se pustili do dělení kořisti. Měli v úmyslu setrvat v úkrytu do doby, kdy největší rozruch utichne.

Ale už kolem poledne museli plán změnit. Policejní vysílání oznamovalo, že pachatelé použili ukradená armádní vozidla a skrývají se asi na některé farmě blízko místa činu. Lupiči se rozptýlili na všechny strany. Scotland Yard však po týdnu vyšetřování farmu objevil. Přepadení bylo naplánováno perfektně, ale zametání stop bylo naplánováno již velmi špatně. Už o den později byl zatčen první z pachatelů a postupem času byli dopadeni i ostatní členové – až na tři z nich.

Sice ještě zorganizovali pokus o útěk, ale ten byl vyzrazen. Dostali tresty od dvaceti do třiceti let – většina z nich ale byla nakonec stejně propuštěna předčasně.

Již zmíněnému Ronaldu Biggsovi se však ještě předtím podařilo uniknout z vězení – tento příběh by ale vydal na samostatný román. Po mnoha dobrodružstvích znova skončil za mřížemi.