Přichází k nám noc zázraků, kouzel a věšteb…

Ilustrační obrázek. Zdroj: www.piqsels.com

V evropské vánoční tradici panuje jednotná představa, že noc Štědrého dne je plná zázraků, kouzel a věšteb. Všelicos je jiné, než obvykle. O půlnoci se otevírají skály a vydávají skryté poklady, zvířata mluví, příroda ožívá, nebesa jsou otevřena, a tomu, kdo to uvidí a je čistého srdce, se vyplní všechna vyslovená přání. My se zaměříme na hádání budoucnosti.

Věštění

Štědrý den patřil v lidové tradici k osudovým dnům, respektive nocím, kdy je možno nahlédnout do budoucnosti či zvláštním kouzlem ovlivnit běh osudu. Existuje nespočet předpovědí různého druhu, jde o jevy většinou velmi staré, proti kterým byly namířeny už raně středověké církevní zákazy. Přesto se v lidovém prostředí uchovaly po věky.

Věštilo se, zda bude dobrá úroda, ale nejčastěji se věštila délka života, nemoc či svatba.

K všeobecně známému zvyku patřilo lití olova či vosku, a se čtením obrazů, které vytvářelo roztavené olovo či vosk ve vodě pomáhaly děvčatům také zkušené ženy, věštkyně. Někde se poslední kousek olova lil pro ducha, který měl v rozlitém olovu ukázat svůj kladný či záporný postoj k domu. Zvláštní sílu měla i voda, do níž bylo olovo vyléváno. Když v ní dívka smočila svůj šátek a položila si ho v noci pod polštář, měl se jí zjevit budoucí ženich.

Vdavky či ženění

Výsledek věštění také často poskytl pes. Jeho štěkání bylo vyvoláno třesením plotem či keřem bezu. Z které strany se ozval štěkot, z té měl přijít ženich. Nezbytná byla doprovodná zaklínací formule, která se lišila kraj od kraje.

Na východní Moravě prý se vydávaly dívky na rozcestí se smetím. Tam se postavila dotyčná do kruhu, který vysypala ze smetí a zaposlouchala se. Ze zpěvu kohouta usoudila, že dostane zpěváka, ze střelby, že se vdá za myslivce.

V mnoha obměnách byla rozšířená i jiná věštební tradice. Na nízkou stoličku se dalo tolik kousků chleba, kolik bylo svobodných v rodině. Potom vpustili psa do světnice a zavolali ke stoličce. Čí kousek chleba si vzal nejdřív, ten prý se nejdřív také oženil nebo vdal.

Když nesly dívky dříví do kuchyně, spočetly polena a byl-li jejich počet sudý, vdaly se v příštím roce. Pokud lichý, měly zůstat ještě svobodné.

Známé je házení střevícem. Z levé nohy jej dívka hodila za sebe. Pokud špička směřovala ke dveřím, znamenalo to, že odejde z domu, případně se věštilo i z toho, kam směřovala – odtud přijde ženich.

Další hádání budoucnosti

Předchůdcem věštění pomocí zrcadel je vodní hladina a nejen dívky v baladě od Erbena chtěly nahlédnout tímto způsobem do budoucnosti. Tento zvyk je znám i ze Slovenska a z alpských zemí. Důležité bylo při cestě mlčet a neohlížet se.

Věštby spjaté s jablkem a ořechy byly rozšířené po celé Evropě. Známe to, kdo nalezl v horizontálně rozkrojeném jablku křížek z jader, do roka měl zemřít, komu zůstala jádra neporušena nebo měla tvar hvězdy, měl být po celý rok zdravý. Stejně tak zdravé jádro ořechu znamenalo zdraví, plesnivé a zčernalé nemoc nebo i smrt. Jablko a ořech nejsou vybrány náhodně, odedávna to byly symboly plodnosti.