Lékaři, kteří pomáhají v nejkrizovějších částech světa

Už padesát let poskytují zdravotnickou a humanitární pomoc těm nejzranitelnějším: lidem zasaženým válkou, přírodními katastrofami nebo epidemiemi. Mezinárodní organizace Lékaři bez hranic získala za svoji činnost v roce 1999 Nobelovu cenu za mír. Vedoucím komunikace jejich české kanceláře je Tomáš Bendl, se kterým jsme si o činnosti Lékařů bez hranic povídali.

Jak dlouho funguje česká pobočka Lékařů bez hranic a kdo je její součástí?

Česká kancelář Lékařů bez hranic byla založena v roce 2006. Náš cíl je především komunikace s veřejností, získávání i udržování dárců a nábor kolegů na mise. Stálých zaměstnanců máme v Praze kolem třiceti.

Co vlastně dělají vaši lékaři ve světě, kde a komu pomáháte? 

Soustředíme se především na zásahy v ozbrojených konfliktech, epidemiích a místech přírodních katastrof. Pomoc poskytujeme všem bez ohledu na jejich etnicitu, sexualitu a náboženské nebo politické přesvědčení. Snažíme se být zkrátka všude, kde jsme potřeba. Projektů máme nyní zhruba 500 ve více než osmdesáti zemích světa.

Kdo a za jakých podmínek se může k vašim lidem připojit? Je to jen zdravotnický personál? 

Extrémně důležitý je i logistický personál, který tvoří asi padesát procent všech našich zaměstnanců v terénu. Jedná se o stavební inženýry, specialisty na vodu a sanitaci, architekty apod. Bez nich by naše kliniky vůbec nemohly vzniknout ani fungovat.

Co se týče požadavků na zdravotníky, minimální podmínky jsou atestace a jazyková vybavenost. Angličtina je nutná bezpodmínečně, často ale hledáme i lidi třeba s francouzštinou. Hodně našich aktivit je ve frankofonních zemích.

Hledáte doktory do svých misí aktivně, nebo se hlásí spíše dobrovolníci? Jaké specializace nejčastěji potřebujete?

Obojí. Nábor na mise probíhá kontinuálně a často ho podporujeme i různými kampaněmi, přednáškami apod. Spousta lidí se o nás ale dozvídá i jinými způsoby a následně se hlásí zcela ze své vlastní iniciativy. Nejvíce potřebujeme chirurgy, anesteziology, gynekology, pediatry, psychology, zdravotní sestry, porodní asistentky, všeobecné lékaře, epidemiology a farmaceuty.

Vaši lidé jezdí do válečných zón, do oblastí zasažených přírodními katastrofami – napadá mě proto: nebojí se, do čeho jdou a co je tam čeká? 

Určitá míra obav je přirozená a cítíme ji v terénu všichni. Bezpečnostní rizika na misích se ale snažíme vždy minimalizovat, byť je třeba přiznat, že je nikdy nedokážeme úplně eliminovat. Každý člověk se zájmem o humanitární práci by se měl tedy nejprve skutečně zamyslet a vyhodnotit, jestli je to něco pro něj, nebo ne.

Lékaři bez hranic zasahují často v afrických zemích, kde se lidem nedostává lékařské péče v ozbrojených konfliktech, přírodních katastrofách nebo epidemiích. Foto: 2x archiv Lékaři bez hranic

Změnila se nějak vaše činnost s příchodem koronaviru nebo s narůstajícím počtem migrantů, kteří se po světě přesouvají? 

Pomoc lidem na útěku tvoří velkou část naší práce. Bylo to tak před pandemií, je to tak během pandemie a bude to tak nejspíš i po pandemii. Nicméně covid-19 dopad samozřejmě měl. Nikdy bychom třeba nečekali, že budeme muset zasahovat v zemích Evropy (včetně ČR), potažmo severní Ameriky. Kvůli extrémně přetíženým zdravotnickým systémům k tomu ale došlo. Byla to pro nás úplně nová zkušenost.

Kdo a na základě čeho rozhoduje, kde budou Lékaři bez hranic pomáhat a v jakém počtu? 

Nerozhodují o tom žádné státy ani mezinárodní instituce, jak tomu u jiných humanitárních organizací někdy bývá. Lékaři bez hranic jsou financováni téměř výhradně soukromými dárci, jednotlivci jako Vy nebo já. Celosvětově jich nás podporuje něco kolem sedmi milionů. Nejsme tedy sklíčeni jakýmikoliv mocenskými či politickými zájmy. Kde budeme pracovat, se rozhodujeme sami čistě v návaznosti na reálné potřeby lidí v nouzi.

Více informací najdete ZDE

 

Veřejná sbírka na celosvětovou pomoc Lékařů bez hranic

Sbírkový účet: 111333 / 2700

 

Lékaři bez hranic zasahují často v afrických zemích, kde se lidem nedostává lékařské péče v ozbrojených konfliktech, přírodních katastrofách nebo epidemiích. Foto: 2x archiv Lékaři bez hranic