Byla vnučkou britské královny Viktorie, na vlastní trůn však nikdy nedosedla. Narodila se jako Britka – ve Švédsku ale nalezla druhý domov.
Mládí
Příchod nové členky britské královské rodiny na svět 15. ledna 1882 byl přijat s nadšením. Byla to dcera třetího syna britské královny Viktorie, prince Artura, vévody z Connaught, a jeho manželky, princezny Luisy Margarety Pruské.
Ve třiadvaceti letech byly Margareta a její mladší sestra Patricie považovány za jedny z nejkrásnějších a nejžádanějších princezen Evropy. Jejich strýc, britský král Eduard VII., si přál provdat obě své neteře za nejmocnější panovníky starého kontinentu. Proto uspořádal „turné“ obou princezen po evropských královských dvorech.
Seznámení a sňatek
Pak spolu s rodiči a bratrem odjeli na zaslouženou dovolenou do Afriky. Zakotvili v Káhiře, kde se náhodou všichni setkali se starým známým, který se jim stal i průvodcem. Byl to syn švédského korunního prince Gustava, pozdější švédský král Gustav VI. Adolf.
Zanedlouho pak rodičům princezen tento mladý muž oznámil, že se zamiloval do princezny Margarety, která jeho lásku opětuje. Než se stačili vzpamatovat, požádal o její ruku – přesto, že byl o rok mladší než jejich dcera, souhlasili.
Tato zpráva se brzy rozšířila do celého světa. Margareta a Gustav Adolf se vzali 15. června 1905, pár dní po vyhlášení norské nezávislosti a odtržení Norska od Švédska. Princezna se stala sňatkem oficiální členkou švédské královské rodiny s titulem vévodkyně ze Scanie. Posléze získala rovněž titul švédské korunní princezny.
Korunní princezna Švédska
Manželé dostali jako svatební dar zámek Sofiero v blízkosti města Helsingborg, kam se ihned přestěhovali a podle svých představ nechali upravit hlavně rozlehlý park. Margareta se také okamžitě začala učit švédsky, účastnila se řady reprezentačních povinností po boku manžela, jejím hlavním zájmem se ale stala zejména sociální oblast.
Postupně se také věnovala rozrůstající se rodině. Po Gustavu Adolfovi přibývali v rychlém sledu Sigvard, Ingrid, Bertil a Carl Johan. Manželé si vždy potrpěli na soukromí a zdá se, že jejich vztah byl opravdu láskyplný.
Margareta si svou vstřícností a ochotou pomáhat získala velmi brzy přízeň švédského lidu.
Květinová princezna
Ve volných chvílích se věnovala zahradničení a tento zájem sdílela i se svým manželem. Kvůli její zálibě v květinách a jejich šlechtění se jí ve Švédsku posléze neřeklo jinak než Květinová princezna. O pěstování vydala dokonce knihy.
První světová válka a smutný konec
Výbuch první světové války ji i manžela velmi zasáhl. Během války vytvořila společnost, která společně s Červeným křížem shromažďovala oděvy a věci potřebné pro domobranu, organizovala benefiční akce pro chudé a zajišťovala jim práci.
Na konci roku 1919 začaly Margaretu trápit zdravotní problémy. Po operaci vyvolané zánětem středního ucha se v jejím těle začala šířit zhoubná infekce, která zapříčinila celkové selhání organismu a 1. května 1920 i smrt. Osmatřicetiletá princezna byla v osmém měsíci těhotenství a nečekaná zpráva o její smrti Švédsko paralyzovala.
Ve své závěti vyjádřila přání nebýt pohřbená v kryptě, ale někde venku v otevřené přírodě. Takové místo neexistovalo – alespoň ne pro členy královské rodiny, její rakev tedy byla zprvu uložena v kostele. Bylo ale vybudováno nové královské pohřebiště na ostrově Karlsborg, kam byla rakev s jejími ostatky v roce 1922 přenesena. Poslední přání korunní princezny tedy bylo vyplněno.
