Warning: Attempt to read property "post_excerpt" on null in /data/web/virtuals/3737/virtual/www/wp-content/themes/mh-magazine/includes/mh-custom-functions.php on line 392
Warning: Trying to access array offset on value of type bool in /data/web/virtuals/3737/virtual/www/wp-content/themes/mh-magazine/includes/mh-custom-functions.php on line 394
Warning: Attempt to read property "post_title" on null in /data/web/virtuals/3737/virtual/www/wp-content/themes/mh-magazine/includes/mh-custom-functions.php on line 394
Od roku 1991 zachránilo brněnské Ptačí centrum o.p.s. přes 30.000 postižených opeřenců. Za jeho úspěchem stojí ornitolog Zdeněk Machař.
Jak se vyvíjel váš vztah k přírodě?
Já ho mám v genech od malička. A možná ještě dříve. Mí předkové byli totiž pytláci. V tom nejlepším slova smyslu. Znali les, znali zvířata, ptáky. Tehdy bylo pytláctví snahou uživit rodinu, mít maso na přilepšenou. To nemá s dnešním komerčním pytláctvím vůbec nic společného.
Kdy se z vás stal ornitolog?
Asi v jeslích, nejpozději však ve školce. Ještě dříve, než jsem začal mluvit, jsem prý velmi velmi zdařile napodoboval hlasy několika zpěvných ptáků.
Jak se zrodila v devadesátých letech myšlenka záchranné stanice pro ptáky?
Původně to byla nadace ZAYFERUS, která měla za úkol pomoci zejména dravým ptákům v nouzi. Poraněná křídla a další handicapy, které dravcům neumožnily normální život v přírodě, zahynuli by.
O které dravce tehdy především šlo?
Nejpočetnější skupinou byly poštolky, pak jestřábi a káňata. No a měli jsme tu tehdy v péči i dva orli mořské.
Kvalifikovaná péče o zraněné opeřence vyžaduje kromě nadšení také odborné znalosti. Jak to bylo u vás?
Hodně mých znalostí vychází z dávného koníčka – sokolnictví. Teorii jsem čerpal z pozice laboranta na Vysoké škole veterinární v Brně. Ostatně s Brnem a jeho okolím je svázána činnost naší ptačí záchranky doposud. Hodně ptáků po vyléčení vypouštíme do oblasti Moravského krasu, tedy dál od městských aglomerací.
Kolik opeřenců jste za víc než tři desítky let fungování organizace zachránili?
Předpokládám, že přes třicet tisíc. Nyní pečujeme i o jiná zvířata v nouzi. Rozšířili jsme pozemky a vytvořili podmínky pro většinu volně žijících druhů zvěře.
Pro koho zatím ne?
Nemáme v péči medvědy, soba, ale ani jeleny. Tato zvěř vyžaduje velmi specifické podmínky.
Zůstaňme u pernaté zvěře. Jaké jsou nejčastější úrazy?
Je to náraz do překážky. Nejčastěji do skla. Tedy protihlukové stěny, výkladní skříně, zastávky autobusové dopravy v příměstských částech měst a obcí. Proto se ostatně nalepují na sklo siluety dravců.
Co zažívá ptát po takovém nárazu?
Především šok. Přirovnal bych to k situaci s otřesem mozku u člověka. Ztráta orientace, bolest hlavy. Pomoc je také podobná. Umístíme zraněného ptáka do vhodně velké krabice, aby byl v temnu a co nejvíce izolován i od zvuků v okolí. Jeho mozeček musí mít na vzpamatování i několik hodin. Ani to však nemusí pomoci.
Kdy lidé oznamují či přímo nosí postižené ptáčky k vám na ptačí záchranku?
Okolo vánočních svátků a hlavně po silvestrovských oslavách. Lidé si už asi neumí představit bez petard a raket tu správnou oslavu. Vezměte si situaci, že řada zpěvných malých ptáků žije po většinu roku třeba někde v městských dvorcích a na stromech poblíž husté zástavby. Pak přijde novoroční oslava a o půlnoci to začne. Takový pták má pocit, že právě začala s odpuštěním třetí světová. Zažívají šok, jsou světelně i zvukově dezorientovaní. Navíc je ve vzduchu plno zplodin od ohňostrojů.
Nosí nebo oznamují i jiná zvířata než zraněné ptáky?
Pochopitelně. V dnešní době chová nějakého zvířecího mazlíčka hodně městských domácností. Brno a okolí není výjimkou.
Co bývá příčinou u drobných zvířat typu křeček nebo morče?
Stačí třeba skruž s vodou, přes jejíž okraj se zvířátko ne a ne dostat. Pokud ještě žije, vezou ho k nám. Roste také počet otrav. Nemyslím záměrných, ale těch, které vznikají na základě změny skladby zemědělských plodin. Vrahem číslo jedna je řepka, respektive její chemická ochrana, postřiky. Používaná látka je v podstatě nervově paralytická směs. Nezřídka se stává, že vedle hraboše nedaleko leží i dravec. Příčina smrti je u nich stejná – otrava.
Jak těžké je Ptačí centrum provozovat ekonomicky?
Je a bude. Tak třeba v začátcích jsme dostali od města Brna čtyřicet tisíc na celoroční provoz. Vůbec nehovořím o platech, ale třeba jen penězích na to nejzákladnější, co zvířata potřebují – krmení. Proto jsme začali naši činnost hodně promovat, aby se vědělo, co vlastně děláme. To pomohlo, lidé nám začali posílat finanční dary na provoz. Bez toho bychom nepřežili. O totéž bych poprosil i vaše čtenáře. Můžete-li, přispějte na účet záchranné stanice 1351736399/0800. A nezlob se, budeme muset telefonát ukončit, mám za dobu našeho povídání již 6 zmeškaných hovorů. Někdo ze zvířecích kamarádů potřebuje moji pomoc.
Samozřejmě. Jen poslední otázka, jak se dozvídáte o postižených zvířatech?
Buď je lidi přinesou, nejčastěji jsou to ale telefonáty, dost pomáhá i aplikace pro chytré telefony Zvíře v nouzi. O tom ale až zase někdy příště.
Foto: archiv respondenta