Zvláštní příhoda, v jejímž průběhu se zřejmě všichni pasažéři letadla loučili se životem, se odehrála v roce 1959 ve vzdušném prostoru tehdejšího Sovětského svazu.
Tajuplná věc odnikud
Na jaře toho roku odstartoval Tupolev TU-104 společnosti Aeroflot k pravidelnému letu na lince z Alma-Aty do Moskvy. Počasí bylo klidné a klidně zpočátku probíhal celý let. Náhle ale zpozorovalo několik pasažérů před uličkou vedoucí k pilotní kabině slabé světlo, které jako by postupně dostávalo pevnější tvar. Nakonec se materializoval kulatý objekt o průměru asi půl metru, který zprvu nehybně visel v uzavřeném prostoru letadla.
Putování koule
Na chvíli koule zmizela, pak se však znovu objevila a pohybovala se podél oken, přičemž se téměř dotýkala pasažérů. Podle shodné výpovědi svědků z ní nesálalo teplo, ani nebyla nijak cítit. Když tedy koule „prozkoumala“ vnitřek letadla, vrátila se na původní místo do uličky a zmizela. Nezpůsobila žádnou škodu.
Tajná záležitost nezůstala tajná
Po příletu do Moskvy byli pasažéři vyzváni, aby o celé příhodě s nikým nemluvili. Jeden polský novinář však shromáždil ještě za letu výpovědi očitých svědků a později je uveřejnil. Ukázalo se, že to není první případ. Podobné koule se již objevily a dokázaly bez problémů proniknout nejen dveřmi, ale také sklem nebo kovem. Téměř tak, jako by naše realita nebyla skutečná.
Díky mnoha pozorováním a svědectvím bylo možné určit řadu dalších charakteristických vlastností takových objektů. Jsou zpravidla kulaté a dosahují velikosti od několika centimetrů do jednoho metru. Mohou mít různé zbarvení, převažují ovšem bílá, žlutá, oranžová a červená. Koule se dokáží pohybovat horizontálně i vertikálně, často však setrvávají klidně na místě. Někdy se přitom točí kolem své osy. Jejich „životnost“ se pohybuje v rozmezí od několika vteřin do několika minut.
Co na to vědci?
Vědecký svět se při posuzování tohoto fenoménu rozdělil do dvou nesmiřitelných táborů. Pomalu se přitom již vytrácí zarputilý odpor těch, kteří odmítali uznat samu existenci koulí, kulových blesků a podobných jevů. Tím však záhada rozluštěna není.
Vzhledem k chování tohoto fenoménu se nabízí provokativní otázka – není snad možné, že se inteligence projevuje i jinými způsoby, než jsou nám důvěrně známé formy, jimiž jsou podle našich měřítek „živé“ organismy?
