Marie Kristina byla nejmilejší dcerou císařovny Marie Terezie, mezi dětmi měla výjimečné postavení

Marie Kristina Habsbursko-Lotrinská. Zdroj: www.commons.wikimedia.org

Byla matčiným miláčkem, na vídeňském dvoře ji však téměř nikdo jménem neoslovoval, říkalo se jí “Mimi”. Ze zachovaných dopisů je zřejmé, jaký vztah k ní matka měla. Zatímco ostatní děti neváhala kritizovat za jejich chyby a slabosti, dopisy adresované Mimi byly zcela jiného rázu.

Osudové znamení?

Z jakého důvodu dávala Marie Terezie tak zjevnou přednost právě této dceři? Mimi nebyla o nic chytřejší, krásnější nebo jinak vynikající než ostatní sourozenci. Zdá se, že Marie Terezie, která věřila na zázračná znamení, brala jako rozhodující okolnost, že se Marie Kristina narodila v den jejích narozenin, roku 1742 – spatřovala v tom jakýsi pokyn osudu. Proto matka dceru rozmazlovala. Ovšem to, že jí dávala tak zjevnou přednost, vyvolávalo u jejích sester a bratrů závist a žárlivost. Čím starší děti byly, tím více odsuzovaly výjimečné postavení Mimi.

Mimi byla velmi temperamentní a výbušná, ale nutno říci, že byla také nadaná, snadno se učila a brzy mluvila francouzsky, italsky a trochu anglicky. Ráda a dobře kreslila a malovala. Ostatní sourozenci ji poněkud vylučovali ze svých her, ale jak se zdá, Mimi to nijak nepoznamenalo.

Láska na první pohled

Počátkem roku 1760 přijeli do Vídně dva saští princové, aby se uvedli u dvora. Byli to Albert a Klement, mladší synové polského krále a saského kurfiřta Augusta III. Albert se do Mimi zamiloval na první pohled, ovšem považoval společenskou propast mezi sebou – synem váženého, ale druhořadého evropského panovníka – a dcerou císařovny, za příliš hlubokou. Zmýlil se. Nepředbíhejme však událostem.

Isabella Parmská

Největší událostí roku 1760 byla svatba následníka trůnu Josefa s princeznou Isabellou Parmskou, proslulou svojí krásou. Byla také vzdělaná a chytrá, ovšem poněkud přecitlivělá a posedlá smrtí. Nesnášela ceremonie a nenáviděla své postavení – navenek však nedávala nic znát. Josef svou ženu velmi miloval. Ona však o něj nestála, už proto, že nestála o muže vůbec. Protože vše pečlivě skrývala, všichni na císařském dvoře, včetně Marie Terezie, ji milovali. Ona na dvoře vášnivě milovala jedinou bytost  – právě Marii Kristinu. Denně psala Mimi milostné dopisy. Scházely se na osamělých místech. Isabella i tak dál trpěla depresivními stavy, což bylo, jak se zdá, dědičné zatížení. Nešťastná žena zemřela na neštovice už v roce 1763, v jedenadvaceti letech.

Naplněná láska

Mimi nemusela truchlit věčně – roku 1764 se ve Vídni opět objevil Albert Saský. A byl velmi překvapen, že pozornost prokazovaná císařské dceři se nesetkávala s odporem. Oboustranná náklonnost se stále prohlubovala. Marie Terezie proti tomu nic neměla, dokonce ho zvala na všechny zábavy a hony. Bylo to proto, že své dceři hodlala dopřát (na rozdíl od ostatních dcer) ženicha, kterého Mimi milovala. Císař František Štěpán sice Mimi našel jiného, dle jeho úsudku vhodnějšího ženicha, ale již roku 1765 zemřel, jeho život ukončila mrtvice.

A i když Marie Kristina pro otce velmi truchlila, jejím manželským plánům už nestálo nic v cestě. Marie Terezie Alberta jmenovala polním maršálem a místodržícím v Uhrách a podnikla veškerá opatření, aby mladý pár mohl vést po hmotné stránce bezstarostný život. Badatelé vypočítali, že se všemi statky, které oba mladí dostali, byl jejich roční příjem asi milion zlatých.

To samozřejmě opět vyvolalo nevoli sourozenců. Je však pravdou, že Mimi i Albert se stali především mecenáši umění. Jejich svatba se konala v dubnu 1766. Dopisy a zápisky Marie Terezie svědčí o tom, že byla na jednu stranu šťastná i za Mimi, na druhou stranu velmi trpěla odloučením od ní, neboť manželé sídlili na prešpurském hradě. Roku 1767 se jim narodilo děvčátko, avšak krátce po narození zemřelo. Další děti už neměli.

Divoká situace

Šťastná léta ale skončila roku 1780 smrtí Marie Terezie. Bratr Josef dal Mimi brzy pocítit, že za jeho vlády zvýhodňovaná nebude. Pár se měl nyní ujmout generálního místodržitelství v rakouském Nizozemí, dnešní Belgii. Sám Josef zaváděl na tomto území reformy, které se ale ne vždy setkaly s pochopením.

30. května 1787 vypuklo v Bruselu povstání. Mimi a Albert tedy museli prohlásit císařská nařízení za zrušená. Situace byla zachráněna, ale Josef nesouhlasil, na reformách trval. Roku 1789 musel manželský pár uprchnout ze země, situace se tam vyhrotila. V únoru 1790 ale Josef umírá a jeho nástupcem se stal bratr Leopold, kterému se podařilo situaci uklidnit.

V červnu 1791 se tedy Mimi a Albert vrátili do Bruselu, avšak v březnu 1792 zemřel Leopold a dne 20. dubna vypověděla Francie Rakousku válku, francouzské jednotky vpadly do Belgie a porazily rakousko-belgickou armádu pod Albertovým velením. Manželé znovu prchali ze země – tentokrát už navždy. Roku 1794 se přestěhovali do Vídně, po čase se začal ale zhoršovat zdravotní stav Marie Kristiny. Nejmilejší dcera Marie Terezie zemřela 24. června 1798. Na náhrobek jí dal Albert vytesat nápis: Nejlepší manželce, Albert. Sám Albert zemřel v únoru 1822.