TÁBOR – Vyučila se chemičkou, ale tou se nikdy nestala. Už v šesti letech hrála na housle, pak na kytaru a v patnácti letech zahájila pěveckou kariéru. Kdo by neznal písně Jednoho dne se vrátíš, Bílá Jawa 250 či Meteor lásky? Kariéru jedné z našich nejvýraznějších umělkyň zpracoval do divadelní podoby režisér Tomáš Dianiška a dal jí název Špinarka.
Věra Špinarová neměla žádné motto. “Spíš říkám, že jsem taková, jaká jsem. Vždy jsem se odlišovala! Dělala jsem věci tak, jak jsem to cítila. Někdy to bylo nahoru, někdy dolů, protože ono být zpěvačkou není jednoduché. Ne tak, jak to vypadá. Lidi si myslí, že zpěvák přijde, zazpívá, sebere peníze a je v balíku. To je veliký omyl. Jsou to léta práce, dřiny, odříkání,” říkávala. Nevzali ji na konzervu, protože byla příliš malá. Nehodila se do sboru, protože měla výrazný hlas. Navíc žila v době, kdy nezáleželo na tom, jak zpíváte, ale jak jste politicky uvědomělý. Jenže talent se prosadí vždycky!
Nechte se unést příběhem o nezávislosti, intrikách, odvaze a nezapomenutelné přítomnosti opravdové lásky. Představení Špinarka, které do Divadla Oskara Nedbala v Táboře přiveze 24. února v 19 hodin Divadlo Petra Bezruče Ostrava, je oslavou drzého big beatu a především Věry, která svou tvorbou vzdorovala všem myslitelným stereotypům.
