Šestnáctiletá Aimée Marcaisová vítala jako ostatní v srpnu 1944 tanky, které osvobodily Paříž. Všichni vybíhali do ulic a objímali francouzské, anglické i americké vojáky. Americký seržant James Hurd měl to štěstí, že uměl francouzsky natolik, že mohl Aimée požádat o schůzku a dál se s ní scházet. Jejich láska byla o to palčivější, protože nebylo možné určit den, kdy bude James nucen vyrazit se svojí jednotkou dále směrem k Berlínu.
Prsten
Počátkem září se zasnoubili. James zakoupil zlatý prsten u zlatníka Arnouxe, který měl krám nedaleko Opery, a který vyryl na prsten nápis: Aimée a James se navždy milují. Ale skutečně, jednotka, u které James sloužil, se brzy přichystala k odjezdu z Paříže. Aimée byla zoufalá, ale James ji utěšoval, že válka brzy skončí…
Na jejich poslední schůzce sňala Aimée prsten, který jí daroval, a který považovala od té chvíle za ochranný amulet, a navlékla jej Jamesovi na malíček. Brzy poté, co odjel, zjistila, že je těhotná. Napsala ihned dopis na číslo polní pošty, ale odpovědi se nedočkala. Došlo totiž k bitvě v Ardenách a James v ní byl těžce zraněn. Exploze granátu mu utrhla pravou nohu a levou ruku, tedy tu, kde měl i zásnubní prsten.
Těžká rána
Aimée se o jeho zranění dozvěděla z dopisu odeslaného z polní nemocnice nedaleko Remeše, vydala se tedy neprodleně na cestu a dorazila skutečně konvojem hlídek až do polní nemocnice. Bylo však již pozdě. James zranění podlehl. Aimée se sice vrátila, ale jej duševní stav se velmi zhoršoval, trpěla depresemi, měla jediný záchytný bod, a to dítě, které dostalo jméno James.
V červenci 1945 odvezl pan Marcais dceru na svoje venkovské sídlo nedaleko Laonu, odkud se dalo celkem snadno cestovat do Remeše. Aimée toho využila a velice často chodila k Jamesovu hrobu. Na podzim 1945 však započala americká armáda s exhumacemi těl vojáků, jejichž rodiče si přáli, aby jejich synové leželi ve své rodné zemi. Jedním z exhumovaných měl být i James Hurd.
Aimée se dostala do další duševní krize a měla chuť skoncovat se životem. Krize vyvrcholila v listopadu, kdy dívka popadla nůžky a vbodla si je pod srdce. Přežila, ale byla udržována v ochranném spánkovém útlumu. Její otec se modlil a prosil zesnulého Jamese, aby jeho dceru uklidnil a uzdravil.
Prapodivný sen
O dva dny později upadla do velmi hlubokého spánku, ze kterého se probrala až za čtyřiadvacet hodin. Podle pozdějšího vyprávění se jí zdálo, že navštívila zraněného Jamese v nemocnici. Navenek však vypadal nezraněn. Povídali si o dítěti, pak ale zdravotní sestra poprosila Aimée, aby opustila místnost, protože James potřebuje klid. Předtím však ještě cítila, že jí James navléká prsten, který kdysi pro ni koupil, a který mu dala před odjezdem.
Když se probrala, všichni užasli, protože po depresi nebyla ani stopa. Vypadala šťastně a koupala dítě, když vtom její otec ustrnul – pohlédl totiž na její prsteníček. Byl tam prsten, se kterým James odjel na frontu. Aimée jakoby nic odvětila, že jí ho její milý vrátil.
Až o několik let později vzal pan Marcais dceřin prsten a zašel ke zlatníkovi Arnauxovi, který jej prohlédl pod mikroskopem a potvrdil, že jej skutečně vyrobil a vyryl onen nápis. Pan Marcais už se ničemu nedivil – zvláště když návrat prstenu znamenal šťastný obrat v dceřině životě…
