Bekyně: Byly vedeny náboženským zanícením, přesto církvi vadily

Bekyně. Zdroj: www.commons.wikimedia.org

Ve 13. století se objevilo hnutí, které přijalo velmi liberální způsob náboženského života. Přesto byli členové vedeni mimořádným náboženským zanícením, i když neskládali řeholní sliby. Žili však způsobem života podobným řeholníkům. Mužům se říkalo beghardi, ženám bekyně – a na ty se zaměříme.

O koho šlo?

Jednalo se především o ženy pocházející ze severoevropských měst, ale objevily se též ve Francii a Itálii – v menší míře také u nás. Církev se nejvíce obávala toho, že nedodržují žádný náboženský řád ani řeholi – nemohly tedy být kontrolovány a řízeny jako většina jeptišek.

Jak žily

Bekyně ztělesňovaly odmítnutí bohatství a formalismu všech náboženských řádů, stavěly se proti církevní autoritě – neuznávaly dokonce ani papeže. To ovšem neznamená, jak již bylo uvedeno výše, že by nebyly zbožné. Šlo hlavně o ženy  zámožné, které však netoužily uzavřít manželský svazek proti své vůli.

Pohybovaly se po městech a hledaly náboženské prostory, které by ladily s jejich představami. (Budovy konventů bekyň se nazývají bekináže). Ve svém konání se soustředily na milosrdenství. A tak ve 13. století založily své komunity ve městech Francie, Flander a Porýní. Když se k nim chtěla některá žena chtěla připojit, nemusela skládat žádnou přísahu, jen se zařekla, že bude dodržovat celibát.

Musela se ale vzdát osobního majetku a živit se vlastníma rukama – bekyně předly, šily a vyšívaly.

Zajímavý, ale nebezpečný fenomén

Tak se nepochybně staly jedním z nejzajímavějších náboženských fenoménů středověku. Samozřejmě se však postupně v konzervativnějších kruzích kléru začaly objevovat hlasy kritiky, které je podezíraly z kacířství. Proč? Zpočátku proto, že bekyně byly ženy, pak proto, že nebylo žádoucí, aby některé z nich zažily jakékoliv mystické osvícení. Panovala představa, že něco takového je mezi laickou veřejností nemožné.

A nakonec – tyto ženy ztělesňovaly hrozbu hierarchického uspořádání církve.

Obvinění

Nedlouho nato byly obviněny, že jim chybí klauzura, což bylo něco neslýchaného, a dokonce na synodu ve Fritzlaru roku 1244 se projednávala skutečnost, že mezi nejmladšími bekyněmi dochází k častým sexuálním přestupkům.

Vídeňský koncil jim roku 1312 vytýkal jejich způsob vyznání víry a nakonec bylo toto laické uspořádání zcela zakázáno. I přesto, že byly dobové církvi trnem v oku, zanechaly jedinečný odkaz v dějinách.