ZLÍNSKÝ KRAJ – Řady krajské záchranky v uplynulých dnech rozšířili čtyři noví záchranáři a řidiči, kteří nastoupili do adaptačního cyklu. Mimo teorie je čeká řada praktických cvičení v moderním Výcvikovém a vzdělávacím středisku ve Zlíně.
Účelem školení v rámci adaptačního procesu je perfektně připravit nováčky na poskytování neodkladné přednemocniční péče, a to i přesto že se jedná o vystudované záchranáře. „Během dnešního dne si všichni projdou teoretickou výukou a následně si na porodnickém simulátoru vyzkouší porod a na sofistikovaných zpětnovazebních resuscitačních figurínách také resuscitaci novorozence, resuscitaci dospělého a další výkony, se kterými se setkají v terénu,“ přiblížila vedoucí výcvikového střediska Dana Polášková.
Staňte se členy FB skupiny Život ve Zlínském kraji a žádná zpráva z kraje vám neunikne. Sledujte nás na Twitteru, kde pro vás připravujeme plejádu pestrých zpráv.
„Nováčky také posíláme stážovat na krajské operační středisko Zdravotnické záchranné služby, kde pozorují při práci naše dispečerky. Dostanou tak ucelenější náhled na práci tísňové linky 155, odkud jim přichází výzvy k výjezdu za pacientem,“ dodala Polášková.
V nemocnici máte víc času a za zády kolegy, v terénu jste na to sami
Náročnost práce dokazují slova Alžeběty Tinkové. Sama je vystudovaným zdravotnickým záchranářem, do terénu si ale léta netroufla. „Bála jsem se, že to venku nezvládnu. Škola vás naučí hlavně teorii. Rozhodla jsem se proto získat praxi nejprve v nemocnici. Seznámit se kromě přednemocniční péče, kterou jsme měli na škole, také s intenzivní péčí,“ říká Alžběta, která svého času působí jako zdravotnický záchranář na JIP v Baťově nemocnici.
„Díky praxi ve špitále jsem zběhlejší v neodkladné resuscitaci, lépe dokážu číst ze záznamu EKG, lépe dokážu diagnostikovat. V nemocnici máte víc času a za zády kolegyně, kolegy a lékařský tým. To je pro začátečníka ideální. V terénu jste na to víceméně sami,“ vysvětluje, proč po ukončení školy dala přednost zdejší KNTB.
Nyní, po letech strávených za zdmi nemocnice, se vydá do tak obávaného terénu, zatím ale pouze na pár směn v měsíci. „Na JIPce jsem už dlouho. Chci si rozšířit obzory, rozvíjet se. Nerada bych ale selhala,“ uvádí Alžběta Tinková před vstupem do neprobádaných vod práce záchranáře.
Jako záchranář nesmíte udělat chybu v diagnostikování, jako řidič nesmíte chybovat na silnici
Spolu s Alžbětou Tinkovou nastupuje na záchranku i Sebastian Uherka. Bývalý student zlínské zdravotnické školy se po štaci na urgentu v olomoucké fakultní nemocnici vrací zpět domů. „Nechtěl jsem zase k lůžku do nemocnice. Studoval jsem na zdravotnického záchranáře, takže se nabízela práce v terénu. Učil jsem se poradit si za ztížených podmínek, nikoliv se zástupem lékařů a moderními přístroji v zádech,“ říká Sebastian Uherka.
Krajská záchranka jej přijala jak na pozici záchranáře, tak řidiče. „Každá práce je trochu odlišná. A každá má také svá rizika. Jako záchranář nesmíte udělat chybu v diagnostikování, jako řidič si nemůžete dovolit chybovat na silnici. Přednost sanitky v provozu, ani výstražné signály vás neochrání před případným střetem,“ upřesňuje Sebastian.
„Z pohledu záchranáře je pro mě největším strašákem určitě zásah u dítěte ve vážném stavu,“ obává se Sebastian.
