Otec Heleny Petrovny byl Němec, matka Ruska spřízněná s carskou rodinou. Paranormální jevy na sebe prý přitahovala Helena už jako dítě – a v její rodné vsi, Jekatěrinoslavi, ji považovali za posedlou ďáblem.
Mládí
Rodina se tedy přestěhovala do Saratova na Volze a Helenina matka zemřela na tuberkulózu, když bylo Heleně osm let. Dítě bylo svěřeno do péče babičky z matčiny strany, ale co bylo důležité, hlavně do péče dědečka, který ji zasvětil do okultních věd. Helena měla v té době pochopit, že je nadána mimořádnými schopnostmi. V necelých osmnácti letech se provdala za staršího muže, od něhož po několika měsících utekla a cestovala po Egyptě, Turecku nebo Řecku.
Ve dvaceti letech pobývala v Londýně a zde došlo k osudovému setkání. Potkala Mahátmu Moryu, muže, o němž byla přesvědčena, že jej spatřívala ve svých dětských snech. Helena se zcela poddala tomu, co hlásal, a v roce 1875 založila spolu s přáteli Theosofickou společnost – ta měla šířit starobylé učení, které se vztahovalo k božskému.
Helenino učení
Helenina doktrína měla v podstatě dva základní body – karmu a reinkarnaci. Její učení mělo takový úspěch, že ji její stoupenci považovali za jakousi vyšší bytost. Přesto netrvalo dlouho a ozvala se i kritika.
Roku 1878 ji napadli lidé, považující Helenu za podvodnici – byli to hlavně médium D. D. Home a Dajánanda Sarasvatí, zakladatel hinduistické komunity. Především posledně jmenovaný poukázal na její jen malou způsobilost ve věcech východního učení. Proto Helena odjela do Indie.
Ani zde neunikla nepřátelům, roku 1884 ji napadli dokonce její stoupenci, Alexis a Emma Coulombovi. V březnu 1884 se Helena vrátila do Evropy. Londýnská společnost pro psychologický výzkum vytvořila zvláštní komisi pro její vyšetřování. Roku 1885 byla Blavatská označena za jednu z nejinteligentnějších a nejvýznamnějších podvodnic v dějinách. Přestože ta sama společnost zprávu po letech přehodnotila a označila výsledky zkoumání komise za nespolehlivé, podivná nálepka Heleně už zůstala.
Nejvýznamnější díla
Helena Petrovna napsala více knih, ale za její mistrovské dílo je považována Tajná nauka z roku 1888, která vyšla ve dvou tlustých svazcích, z nichž první se zabývá vývojem vesmíru a výkladem symbolů velkých světových náboženství a mytologií, druhý je o vývoji lidstva.
Lze jen dodat, že ať to s jejími schopnostmi bylo jakkoliv, její myšlenky ovlivnily myšlení mnoha spisovatelů, malířů, vědců i hudebníků – kupříkladu Gustava Mahlera, D. H. Lawrence nebo i Alberta Einsteina.