Jak tvrdí mnozí psychologové, během výzkumů bylo zjištěno, že lidé s takzvanými zážitky na prahu smrti – osoby, které byly krátkou dobu klinicky mrtvé – čas od času disponují schopností předvídání (prekognikace). Umírající jedinci nezřídka předvídají nejen osobní, ale i národní a globální události.
Příklady
Jedna oživená žena viděla výbuch americké sopky St. Helen, což její rodina zpočátku odbývala jako halucinaci. Za pouhé dvě hodiny však skutečně k předvídané erupci došlo. Jistý muž popsal své ženě téměř fatální průběh havárie reaktoru v Three Mile Island, a to dva dny předtím, než k této události skutečně došlo.
Desetiletý chlapec, který umíral na operačním stole, viděl sama sebe ve věku 28 let se ženou a dvěma dětmi ve svém budoucím domě. Za jednou stěnou si během vize všiml zvláštního objektu, jehož funkci tehdy nechápal. Podařilo se jej zachránit. Když se po osmnácti letech ocitl v předpovězené situaci, poznal ve zvláštním předmětu topné těleso, které za jeho dětství ještě nebylo na trhu. Zvláštní je, že mladík neprožíval rodinnou scénu ve formě vizionářských obrazů, do určité míry zvnějšku, ale jako vzpomínku – zdálo se mu, že to vše bylo pro něj už zažitou minulostí.
Nekonečně mnoho možností?
Chlapec tedy v okamžiku svého zážitku na prahu smrti musel být v jedné z nekonečně mnoha úrovní reality, jež se podle parapsychologických názorů nacházejí kdesi v budoucnosti (a hovoříme o nich jako o možnostech), už ženatý. Možná že existují dosud námi nepoznané přirozené tlaky, způsobující selekci těchto vývojových trendů, takže jedna možnost „přežije“. Je však také možné, že existuje mnoho „replik“ tohoto chlapce, které nezávisle na sobě prožívají svůj vlastní vývoj v rámci časových variant, během nichž se odehrává nekonečné množství osudů. Tak by všechny repliky sice existovaly v časoprostoru, ale zároveň v obtížně překonatelném časovém posunu. To si dokážeme představit jen velmi obtížně, ale fyzikálně je to možné.
Dr. O´Donnell
Irský fyzik dr. Sean O´Donnell se s pouhými spekulacemi o existenci predestinovaných budoucností nespokojil. Zjištění, že malé děti žijí v čemsi jako nadčasovost a teprve výchovou přivykají tomu, že jedinou realitou je minulost, ho přivedlo na myšlenku, že člověk je pravděpodobně vybaven dokonalou časově symetrickou pamětí. To, že naše paměť je schopna pojmout jen minulost, je sice pokládáno za správnou ideu, ale podle doktora se ji dosud nikomu nepodařilo prokázat. Dospěl k tomu, že to, co se dovídáme na základě prekognitivních zážitků, jsou údajně pouze vzpomínky.
Zformuloval teorii Future Memory, spočívající na představě, že lidská paměť je symetrická, proto nenazývá pojímání budoucnosti prekognikace, ale Pre-Call, což znamená předběžné vzpomínání a zdůrazňuje, že k tomu není vlastně zapotřebí žádného paranormálního nadání. Je prý možné získat tuto schopnost vytrvalým cvičením.
