Sigmund Freud – objevil pro nás naše podvědomí, ale dlouho byl považován za šarlatána

Sigmund Freud. Zdroj: www.en.wikipedia.org

Rakouský lékař a neurolog, zakladatel psychoanalýzy, díky níž je možné na lidskou osobnost pohlédnout ze zcela nového, neobvyklého úhlu.

Mládí

Narodil se roku 1856 v Příboru v Čechách, ale když mu byly tři roky, rodina uprchla před protižidovskými náladami do Lipska a nakonec se usadila ve Vídni. Freud se roku 1873 zapsal na tamní univerzitě na medicínu, přestože původně chtěl být právníkem. Ve třetím ročníku začal pod vedením německého lékaře Ernsta von Brücke s výzkumem centrálního nervového systému. Neurologií se pak zabýval jako posedlý, zanedbával ostatní přednášky, a tak si řádné studium o tři roky prodloužil. Pak zůstal v univerzitní laboratoři jako asistent. Další tři roky pracoval ve vídeňské nemocnici, seznámil se zde krom jiného s psychiatrií a nakonec díky svému nadání získal stipendium, které mu umožnilo studovat v Paříži u francouzského neurologa Jeana Charcota. Ten byl ředitelem psychiatrické léčebny a pokoušel se o léčbu pomocí hypnózy.

Neotřelé metody

Freud pod jeho vedením zkoumal hysterii. To jej přivedlo až k psychopatologii. Když se pak vrátil z Paříže, ve Vídni si otevřel soukromou neurologickou ordinaci. Jelikož však byl Charcot považován za lékaře používajícího neotřelé metody, vídeňští kolegové hleděli na Freuda poněkud s despektem.

Roku 1891 vyšla první Freudova práce K pojetí afázie – v ní popisuje zkoumání poruchy, při níž kvůli organickému onemocnění mozku lidé nejsou schopni vyslovovat určitá slova a poznávat zcela jednoduché předměty.

V té době se ale již Freud zcela soustředil na psychologické vyšetření psychických poruch. Podrobně rozpracoval symptom hysterie. Roku 1896 poprvé užil termínu psychoanalýza. Vzdal se hypnózy jako léčebného prostředku a zkoumal jen spontánní tok pacientových myšlenek, které nazval volnými asociacemi. Jejich rozborem se snažil vysvětlit psychické procesy, které se staly základem poruch. Pod povrchem asociací však vycítil jakési hlubší podvědomé procesy, a to jej vedlo k formulaci pojmu nevědomí, což je specifická oblast vědomí, kam člověk zatlačuje pudová a společensky nežádoucí hnutí mysli. Zabýval se i sny. V jeho nejvýznamnějším díle Výklad snů z roku 1900 jsou popsány všechny důležité postupy, na nichž je založena psychoanalytická praxe.

Nejen šarlatán

Roku 1902 získal místo profesora na vídeňské univerzitě, odborná lékařská veřejnost ale na něj dál hleděla jako na šarlatána. Přesto zájem o jeho dílo rostl a v roce 1906 už měl kolem sebe kroužek několika významných spolupracovníků z řad psychologie a psychiatrie.

Od počátku první světové války se Freud věnoval aplikaci své metody na náboženství, mytologii, umění a literaturu. Roku 1923 však onemocněl rakovinou patra a další 16 let trpěl velkými fyzickými bolestmi. Roku 1938 uprchl před nacisty, kteří zabrali Rakousko, a usadil se s rodinou v Londýně, kde v roce 1939 také zemřel.

Především ve svých pozdních výzkumech došel ke sporným výsledkům, s nimiž můžeme i nemusíme souhlasit. Ale přínosem byl – stal se objevitelem našeho podvědomí – nového kontinentu, který se nachází přímo v naší hlavě.