Několik mil od anglického města Bath se rozkládá Bradford on Avon, prý nejkrásnější obec v hrabství Wiltshire. Pozoruhodností této vesnice je malý kamenný kostel anglosaského původu z 11., nejpozději 12. století.
Obnova kostela
Tato budova přečkala mnoho staletí, protože byla čas od času využívána jako stodola či skladiště, byla navíc ze všech stran obklopena jinými budovami, takže se na původní poslání téměř zapomnělo. Na počátku 19. století však došlo k obnově. Faráři se zájmem o archeologii se podařilo zainteresovat na restaurování spoluobčany i odborníky na středověk. Po zrestaurování se stal kostelík skutečnou turistickou atrakcí. Je velmi malého půdorysu, zato velmi vysoký.
Přítomnost „čehosi“
Místní farář mě ve zvyku občas zde sloužit bohoslužbu, avšak tvrdil, že ho při ní vyrušuje cosi, co se v anglickém jazykovém úzu označuje slovem „presence“ – přítomnost jakési neviditelné entity.
Jeho bratr, rovněž duchovní, měl podobné zážitky. I lidé, kteří se bohoslužeb účastnili, pociťovali jakési nepříjemné pocity především v blízkosti kazatelny. Když se vše dozvěděli představitelé Parapsychologické společnosti Velké Británie, známé Society for Psychical Research, vyslali na místo své nejlepší médium Eileen Garrettovou (1893 – 1970), spolu se dvěma průvodci, manžely Barberovými.
Zážitky média
Paní Garrettová vstoupila do kostelíku a rázem jakoby se ocitla v cizím prostředí – pochopila, že tak asi vypadal kostel před staletími. Před kostelem spatřila početný dav lidí, kteří měli přijmout svátost oltářní, v jejich tvářích však nebyl klid a mír, ale nenávist a odpor. Nabyla dojmu, že byli k účasti na bohoslužbě nějakým krutým způsobem přinuceni. Když vyhlížela ven průzorem ve stěně, pocítila, jak do ní někdo strčil, přitom v kostele nebyl nikdo kromě ní a manželu Barberových – ti však stáli opodál.
Znenadání před sebou spatřila nějaké strašidelné individuum, jež stálo poblíž něčeho, co připomínalo dveře. Ve skutečnost tam nyní žádné dveře nebyly. Domnělé dveře byly ve skutečnosti klenbou zapuštěnou do zdi, ve které bylo vytesáno cosi nečitelného. Vtom dostala ránu do zátylku, spadla na zem a ztratila vědomí. Probrala se až na posteli v hostinci.
Později se dozvěděla, že před několika staletími se nedaleko Bradfordu nacházela veliká kolonie pro lidi nakažené leprou, a těmto lidem byla účast na bohoslužbě povolena jen před kostelem.
Její vyprávění vyvolává dojem, jako by se médium po vstupu do kostela svým vědomím přeneslo do vzdálené minulosti. Strašlivé skutečnosti z tehdejší doby zřejmě působí navždy, třebas i v jiné časové realitě. Naše přítomnost možná představuje jen mikroskopický výřez veškerého kosmického dění. Z tohoto pohledu se minulost, přítomnost a budoucnost vzájemně prostupují a pro nás naprosto nepochopitelným způsobem vytvářejí časovou kontinuitu, v níž vše probíhá současně. Možná – kdoví?
