Pás cudnosti: Jedná se o neudržitelný mýtus?

Pás cudnosti. Zdroj: www.commons.wikimedia.org

Kovové pásy v muzeích i scény z filmových historických eposů probouzejí v lidech nejrůznější fantazie o evropském středověku. V případě pásu cudnosti ale neprávem.

Nosit jej neustále?

Nejde o to, popřít existenci “železných” pásů obecně. Jde o účel, k němuž byly tyto pásy ve středověku a zvláště během křížových výprav používány. Kvůli válkám byli rytíři často dlouhé roky mimo domov. A během jejich nepřítomnosti měly jejich ženy nosit zmíněné pásy? Neustále, ve dne v noci?

Každý, kdo by to vyzkoušel, si uvědomí, jak nepravděpodobný je takovýto scénář. Historik James Brundage, který se specializuje na středověk, potvrdil, že pás cudnosti je neudržitelný mýtus. Kdo si takové zařízení připevní k tělu, má už za pár minut odřeniny a oděrky, kvůli nimž je sezení i chůze velmi bolestivou záležitostí. A vzhledem k hygienickým poměrům, které ve středověku panovaly, by relativně malé otvory pro vykonávány velké a malé potřeby rychle vyvolaly infekce a nakonec způsobily smrt.

Napodobeniny i zajímavá skica

Pravdou je, že většina vystavovaných pásů cudnosti jsou předměty vyrobené v 19. století, zčásti dokonce jako erotické pomůcky.

Historikové upozorňují na to, že podobné zkazky mají svůj kořen v sice historických, nicméně nanejvýš pochybných pramenech. Jako příklad uveďme starou dochovanou skicu pásu cudnosti, jejímž autorem je jistý Konrad Kyeser (kolem roku 1400). Německý technik, který navrhoval válečná zařízení, zveřejnil kresbu jako zajímavost v knize Bellifortis (1405) a používání připsal ženám ve Florencii.

Dnes jsou historici přesvědčení, že Kyeser si dělal touto kresbou především legraci z Italů. Podle všeho v této kapitole svého díla rozhodně neskicoval reálně existující předmět. A jeho náčrtek má navíc takový tvar, že by ho žádná žena nemohla nosit. Mimo jiné i proto, že pás neměl žádné otvory.

O co se jednalo?

V roce 1889 byl však domnělý pás cudnosti nalezen na těle jedné mrtvé ženy. Tato kostra byla objevena v hrobě z 15. století na jednom rakouském hřbitově. Pro mnoho lidí to byl tehdy jednoznačný důkaz toho, že se pás cudnosti ve středověku skutečně používal. Jen málo expertů si tenkrát položilo otázku, zda by dotyčný pás nemohl sloužit nějakému jinému účelu. Jednou z těchto výjimek byl badatel Alfred Kind, který již v roce 1903 došel k závěru, že pás zřejmě sloužil jako lékařská pomůcka při poškození třísel.