V době, kdy „záplava vzducholodí“ – létajících objektů, pozorovaných v 19. století, dosáhla vrcholu, došlo k incidentu, nad nímž si badatelé lámou hlavy dodnes.
Zřícení UFO v Auroře
V časných ranních hodinách 17. dubna 1897 se na obloze nad severním Texasem objevil stříbrně třpytivý objekt ve tvaru obrovského doutníku. Mířil přímo k vesničce Aurora, která se nachází asi 30 kilometrů od Fort Worthu. Tato „vzducholoď“ narazila na větrný mlýn a explodovala. Její trosky se rozlétly do všech stran – a bylo mezi nimi i tělo malého vzrůstu, které se podobalo lidskému.
O nehodě napsal deník Dallas Times Herald, že vzducholoď, která zřejmě přelétla celý Texas, se pohybovala v malé výšce – stroj měl zjevně nějakou poruchu. Dostal se až k Auroře, kde přelétl náves a kolidoval s věží větrného mlýna. Následovala ohlušující exploze, při níž vzal za své i větrný mlýn. Na palubě se podle všeho nacházel jeden člen posádky, a i když bylo jeho tělo zmrzačené, našlo se dost ostatků na to, aby bylo zřejmé, že nepatří žádnému obyvateli této planety. Pilot byl pohřben na obecním hřbitově v Auroře.
Novodobé pátrání
Tato zpráva se v ničem neliší od novodobých zpráv o nehodách UFO, které se začaly vynořovat ve druhé polovině 20. století. Tenkrát, v roce 1897, se ovšem na událost brzy zapomnělo. Teprve v roce 1973 narazil Bill Case, expert na letecké zbraně, na staré záznamy o incidentu, a začal se o to zajímat. V průběhu svých rešerší zjistil podrobnosti, které ho opravňovaly k domněnce, že půl století před Roswellem došlo k něčemu podobnému zde v Texasu.
Již v roce 1897 byly zajištěny kovové úlomky z vraku a Bill Case je v roce 1973 poslal na metalurgickou analýzu. Dr. Tom Grey, profesor fyziky na univerzitě v Dentonu konstatoval, že přinejmenším část z těchto fragmentů představuje naprostou záhadu. Sice úlomky sestávají převážně ze železa, nicméně postrádají řadu vlastností typických pro tento kov. Nebyly ani magnetické, ani tvrdé, ani křehké jako běžné železo. Byly zato ohebné a třpytivě lesklé.
Otazníky nad hrobem
Hrob neznámého pilota se na hřbitově v Auroře zřejmě nachází dodnes. Na jaře roku 1973 se tam tedy sešel Bill Case s Fredem Kellym, specialistou na detekci kovů a Walterem Andrusem, ředitelem organizace MUFON (Mutual UFO Network). Hrob byl mnohem menší než ostatní hroby a detektor, s jehož pomocí Kelly ohledal hrob, hlásil kovový předmět v hloubce jednoho metru. Muži podali oficiální žádost o povolení k exhumaci.
Když však přišli následujícího rána na hřbitov, čekalo je tam nemalé překvapení. V noci někdo ukradl náhrobek, kromě toho vyhloubil i malou šachtu vedle hrobu, pomocí které zřejmě odcizil i kovový fragment, aniž by přitom nějak zásadně poškodil poslední místo odpočinku neznámé bytosti. Tím průzkum skončil. Obyvatelé Aurory se obávali, že by mohlo dojít ke zhanobení hrobu a vše další zakázali. Žádost o exhumaci byla striktně zamítnuta. Pokud o tvora neprojevily zatím zájem tajné služby, spočívá možná v Auroře dodnes.
