Zjevení mrtvé ženy: Existuje jakési nezničitelné lidské vědomí?

Ilustrační obrázek. Zdroj: www.piqsels.com

Toto je podivuhodný příběh blízkých paní Anne Eustaceové, který se odehrál roku 1932 v Sussexu na jižním pobřeží Anglie.

Přítelkyně

Chůze dělala paní Mary Welchové již velké potíže. Stará žena se s námahou blížila ke svému obvyklému místu v jedné z kostelních lavic. Byl Štědrý večer roku 1932 a kostel svatého Filipa na pobřeží Sussexu byl kolem půlnoci naplněn k prasknutí. Paní Welchová ale pocítila, jak ji podpírá a vede něčí pomocná ruka. Její přítelkyně, paní Anne Eustaceová, žena místního lékaře, se jí zase jednou ujala, aby ji jako obvykle dovedla na místo. Během mše seděly ženy vedle sebe, potom paní Eustaceová doprovodila starou dámu ke kostelním vratům. Na první pohled se zdálo, že je to další z mnoha jejich běžných setkání, zanedlouho však vyšlo najevo, že tomu tak nebylo.

Paní Eustaceová totiž ležela v této době v nemocnici v Brightonu a její stav byl velmi vážný – nacházela se v hlubokém kómatu. Paní Welchová, která dokázala racionálně uvažovat, si později kladla otázku, jestli neměla onoho večera halucinace, ale tuto možnost musela odmítnout. Byla v tom utvrzena také tím, že paní Eustaceová se po své smrti zjevila hned dvakrát svému muži.

Anne Eustaceová

Paní Eustaceová na podzim roku 1932 onemocněla, v prosinci téhož roku musela podstoupit operaci, která byla zdánlivě úspěšná. O tři dny později ale pacientce selhalo srdce a 24. prosince upadla do bezvědomí. Skonala na druhý den.

Paní Welchová později vypověděla, že měla velkou radost, že na Vánoce v kostele Anne vidí, protože to znamenalo, že je jí mnohem lépe. Paní Eustaceová prý ale nemluvila. Když se paní Mary dozvěděla o smrti přítelkyně, nechtěla tedy zpočátku uvěřit, myslela si, že půjde nejspíše o omyl.

Paní Eustaceová byla přesto v době svého zjevení v kostele už prakticky klinicky mrtvá.

Manžel

Zádušní mše se v kostele sv. Filipa konala 28. prosince. O šest týdnů později se dr. Eustace procházel pozdě odpoledne v zahradě, ponořen do smutných myšlenek. Náhle se prudce zastavil. Ve vzdálenosti necelých pěti metrů spatřil zjevení, v němž rozpoznal vlastní ženu. Prý tam stála a neustále se na něj dívala, měla na sobě šedé šaty a neměla klobouk. Když se na ni manžel zadíval, začala se pozvolna rozplývat, až se nakonec z jeho pohledu zcela vytratila.

Pan Eustace se zprvu domníval, že se stal obětí smyslové halucinace, nebo že snad není psychicky docela v pořádku. Ale o dva dny později se s přízrakem setkal znovu. Jeho žena se mu opět zjevila v zahradě v šedých šatech. Tentokrát ho však oslovila a sdělila mu, že paní Welchová měla pravdu.

Dr. Eustace byl nábožensky velmi vlažný, toto však na něj zapůsobilo hlubokým dojmem. Kdyby mu někdo dříve tvrdil, že lidské vědomí, jakési nezničitelné Já, přechází po smrti do jiné existenční oblasti, narazil by u něho na nepochopení. Jak však měl smýšlet nyní?