V Norsku a dalších severských zemích se dodnes udržely staré tradice, předávané od nepaměti z jedné generace na druhou. Víly a přírodní duchové jsou hlavními postavami ság a legend národů, které zde žijí. A stejně živé tu je vědění o netušených silách, které působní za hranicemi naši takzvané reality.
Američanova touha
V létě roku 1955 se Američan Erkson Gorique, úspěšný padesátiletý obchodník, rozhodl, že si vyplní svůj dávný sen. Mnoho let se totiž chystal navštívit právě Norsko. Chtěl tam krom jiného navázat nové obchodní kontakty, vlastnil velkou firmu importující sklo a porcelán. Každým rokem se chystal Norsko navštívit, ale pokaždé mu něco zkřížilo plány a cestu musel odložit.
Tedy v roce 1955 se konečně zadařilo. V červenci přistál Gorique v Oslu a od taxikáře si nechal doporučit hotel. Neznal v Norsku živou duši, přesto byl přesvědčen, že se mu podaří dostat zde obchody do pohybu. Jak nezměrný byl jeho úžas, když se ohlásil v recepci hotelu, který mu byl doporučen! Recepční jej srdečně zdravil a oslovil jménem. Navíc mu řekl, jak ho velmi těší, že jej zase vidí.
Starý známý
Ještě než se Erkson stačil vzpamatovat z jednoho překvapení, čekalo jej další. Obchodník, s nímž si dojednal schůzku, jej při prvním setkání pozdravil jako starého známého. Řekl mu, jak je hezké, že opět přijel, protože když byl u něj naposledy, tak prý měl hodně naspěch.
Šokovaný Gorique se zhroutil do křesla a zeptal se, kdy že ta jeho poslední návštěva měla proběhnout. Neméně překvapený norský obchodník mu podal podrobnou zprávu o jeho poslední návštěvě v Oslu. Když ale Erkson přesvědčivě prokázal, že v Norsku ještě nikdy nebyl, měl jeho hostitel pro celý záhadný příběh vysvětlení.
Vardögr
Gorique svým intenzivním přáním navštívit Norsko prý způsobil, že tuto zemi již před ním navštívil jeho vardögr. V severských zemích je tímto pojmem označován jakýsi „duchovní předchůdce“, který příchod dotyčné osoby připraví. Podobně jako tibetské tulpy (materializované bytosti), dokáží se někdy i vardögrové tak konkrétně materializovat, že jsou považováni za reálné bytosti. Na rozdíl od myšlenkových forem v Tibetu jsou ale jejich norští „kolegové“ vždy věrnou napodobeninou svého původce. Jinými slovy: vardögr je jakýsi dvojník, kterému se podařil skok z jiné roviny reality do naší…
Tyto dvojníky údajně generuje silné přání – touha navštívit to či ono místo, zatímco ta „pravá“ osoba je příliš zaneprázdněná tam, kde přebývá. V širším smyslu může být tento fenomén přirovnán k bilokaci. Ale jako všude tam, kde se překrývá víc rovin reality, je i zde dělící čára pohyblivá… Jak to tedy je ve skutečnosti? Kdoví…
