Byli dávní zbrojaři lepší, než si myslíme? Jakou děsivou, dnes už zapomenutou chemickou směs tehdy používali, pokud jde o takzvaný řecký oheň?
Zastavil i Araby
Doboví historici popisují zbraň, která se poprvé objevila v 7. století po Kr., jako „tekutý oheň“. Doloženo je její použití během námořní bitvy Byzance proti Arabům v roce 670. Po smrti proroka Mohameda zahájili jeho stoupenci zdánlivě nezadržitelné dobyvatelské tažení. Východořímská říše a Řekové ale dokázali nakonec rabující hordy muslimů zastavit. A to právě díky nové zázračné zbrani: speciálním lodím vyzbrojenými bronzovými kanony, z nichž šlehaly plameny až do vzdálenosti 15 metrů.
Vojsku byzantského císaře Konstantina IV. se tak dařilo zapalovat jednu arabskou galéru za druhou. Takovéto zničení arabské flotily zastavilo postup muslimů do Evropy – alespoň na nějakou dobu. Přesné složení zázračné náplně, zřejmě založené na ropě, zůstalo státním tajemstvím.
Superzbraň
A křesťanští vládci připisovali této zbrani a jejímu utajení velký význam, jak jinak. Byzantské lodě vyzbrojené takovými plamenomety naháněly strach všem a zajistily tak Východořímské říši na dlouhá staletí nadvládu nad východní částí Středozemního moře. Později začali Řekové používat svoji zázračnou zbraň i při pozemních bitvách, kupříkladu v roce 1082, když odráželi útok Normanů. Ti postavili obrovitou dřevěnou obléhací věž, Byzantinci ale zlikvidovali věž opět plameny z ohňových kanonů. Pak se prosadily i ruční plamenomety, které se uplatnily v boji muže proti muži.
Zbraně využívající oheň se používaly již mnohem dříve, ale řecký oheň byl něčím novým, mnohem účinnějším. Chemická sloučenina, která tvořila jeho bázi, byla tekutější, takže měla větší dostřel. Zároveň byla hořlavější. Navíc se dal tento ďábelský lektvar jen obtížně uhasit a dokonce se o něm tvrdilo, že zapaluje i vodu.
Přesné složení není známo
Nepřátelé Byzance se snažili tento zázrak okopírovat, neuspěli však. A přesné složení řeckého ohně neznáme ani dnes, takže o něm můžeme jen spekulovat. Původní recept pravděpodobně zničili křižáci, když v roce 1204 vydrancovali Konstantinopol.
Historici mohou konstatovat, že vlastnosti řeckého ohně, jak jsou popsané v historických pramenech, vedou k předpokladu, že jeho podstatnou složku tvořila tekutina získaná destilací ropy. Krom toho nejspíše byla tajná zbraň průběžně zdokonalována, přičemž k dalším použitým složkám patřily vápno, asfalt, smola, síra a ledek.
Antoine Dupré
Je možné, že v 18. století odhalil tajemství řeckého ohně francouzský vynálezce Antoine Dupré, i když jen náhodou. V roce 1759 se tento alchymista snažil vyrobit umělé diamanty. Při jednom experimentu ke svému úžasu vyrobil plameny, které se nedaly uhasit vodou. Svůj vynález nabídl Dupré francouzskému králi Ludvíkovi XV. Krále ale ničivá zbraň vyděsila, a tak tajný návod na výrobu od Duprého sice koupil a zajistil mu doživotní rentu, zároveň ho však zavázal mlčenlivostí a zbraň se stala přísně střeženým státním tajemstvím. Král se prý cítil být zavázán k tomu, aby lidstvo bylo před takovou strašlivou zbraní ochráněno.
