V 90. letech byla v jednom milánském aukčním domě nabízena malba francouzského umělce André Marcellina. Zájem o koupi byl nepatrný. Proč? Že by lidé znali pověst, která jeho dílo provázela?
Prokleté obrazy?
Nakonec portrét přece jen našel svého majitele – stal se jím obchodník bydlící v Římě, který si obraz pověsil doma ve své pracovně. To bylo v květnu, následující měsíc obchodník zemřel. Zakrátko ho následovala jeho žena a brzy potom měl syn zesnulého manželského páru těžkou autonehodu, ze které se jen zvolna zotavoval. Kdo by však tyto události spojoval s neškodnou malbou? Ten, kdo zná příběh prokletých obrazů André Marcellina.
Dnes po celém světě existuje přinejmenším dvacet maleb tohoto umělce – a na všech těchto obrazech údajně spočívá kletba, jež se strašidelnou přesností postihuje všechny lidi, kteří nějakým způsobem přijdou s obrazy do styku. Nikdo přesně nedokáže říci, kde se tyto obrazy nyní nacházejí. V roce 1958 jeden rodinný příslušník zesnulého umělce inzeroval v mezinárodních denících zájem o koupi, aby současné majitele zjistil. Skutečně se mu přihlásily dvě rodiny, které byly očividně potěšené, že mohly obraz prodat. Oba dosavadní držitelé byli rovněž pronásledováni neštěstím. Jakmile obrazy prodali, řetěz neblahých událostí v jejich rodinách rázem skončil.
Jak to začalo
Marcellin, který začal malovat v roce 1907 v Paříži, byl nadaným umělcem. Maloval krajiny a portrétoval nebožtíky, malovat živé lidi se zdráhal. Tušil něco? Pak se však přece nechal přemluvit a namaloval portrét francouzského filmového magnáta – ten ale dva dny poté, co byl obraz dokončen, zemřel, aniž by lékaři dokázali stanovit konkrétní příčinu jeho nenadálé smrti.
Marcellin půl roku nemaloval, ale pak se opět nechal přemluvit k vyhotovení podobizny. Avšak už dva dny po odevzdání obraz se dozvěděl, že i druhá jím portrétovaná osoba je mrtvá. Rovněž v tomto případě nebyla určena příčina smrti, protože lékaři byli bezradní. Marcellin již portrétovat odmítal, přestože dostával lukrativní nabídky.
Špatná pověst
Jednoho dne se na něj jistý zákazník velmi rozzlobil a Marcellin se mu pokusil vysvětlit důvod svého odmítání. Na muže Marcellinovo varování ale ani v nejmenším nezapůsobilo. Ujistil umělce, že pověrčivý rozhodně není. A tak se mu mistra podařilo přemluvit. Zemřel přesně tři dny po převzetí obrazu. A tehdy se už vynořily první znepokojující fámy o Marcellinových dílech, které namaloval dříve. Když v roce 1912 vyhořel v Turíně jeden dům až do základů, přičemž v plamenech zahynuli čtyři lidé, byly v místnosti, kde vypukl oheň, zničeny všechny obrazy – až na jeden. Jeho autorem byl pochopitelně Marcellin.
Smrt snoubenky
Na jaře roku 1913 se André zasnoubil. Jeho snoubenka ho prosila, aby ji také portrétoval. Marcellin se zpočátku zdráhal vysvětlit jí, proč to není možné. Jen jí opakoval, že jelikož ji bezmezně miluje, nemůže právě jí v žádném případě namalovat portrét. Snoubenka ale nic nechápala a pohrozila zrušením zasnoubení. Tehdy se Marcellin přiznal, že na jeho obrazech zřejmě spočívá nějaká kletba. Ale neuspěl, Francoise dál naléhala a Marcellin s portrétováním tedy s těžkých srdcem souhlasil. Jeho milá zemřela, obraz nebyl ani dokončen. Marcellina nebylo možné utěšit, stal se naprosto zlomeným člověkem.
Proto začal jednoho dne portrétovat sám sebe. Byl prý to nejlepší obraz, jaký kdy namaloval, avšak současně také poslední, protože zemřel čtyři dny po jeho dokončení. V podstatě tak štětcem a barvou spáchal sebevraždu, jak se zdá.