Nejdek je zřícenina hradu na žulové ostrožně nad řekou Rolavou ve městě Nejdku na Karlovarsku. Z hradu se dochovala hlavně Černá věž, která je chráněna jako kulturní památka.
Historie
Prvním historicky známým majitelem byl Konrád Plik, hrad byl založen na konci 13. století nebo na začátku 14. století. Měl zřejmě střežit zemskou stezku z Chodova do Saska. Není vyloučeno, že hrad patří vůbec k nejstarším v oblasti. V roce 1341 dostal Konrádův syn Petr hrad od krále v léno. V držení Pliků přitom zůstal hrad do konce 14. století, pak se zde vystřídala řada majitelů, roku 1446 jej od Hanuše Henigara ze Seeberka koupil Matyáš Šlik. Podle ujednání s Jiřím z Poděbrad byl sice Nejdek připojen k loketskému panství, ale v držení Šliků zůstal až do 17. století.
V roce 1602 prodal Štěpán Šlik hrad Bedřichu Colonovi z Felsu, jeho potomci ale museli kvůli víře za třicetileté války odejít. Nejdek pak vlastnil Heřman Černín z Chudenic a v té době byl zřejmě hrad zničen. Z hradu zbyla Černá věž, která sloužila jako zvonice kostela svatého Martina. Kromě věže dnes můžeme vidět i malé pozůstatky dalších hradních konstrukcí.
Černá věž nebyla vybudována najednou, v první fázi měla tři patra, pak byla poškozena, ale v 15. století opravena a na začátku 16. století za Šliků nastavena o dnešní nejvyšší patro. Zdá se však, že věž měla ještě další patro, vysazené na mohutných krakorcích.
V roce 1811 byla věž snížena a opatřena dnešní střechou. Ve věži je umístěn vzácný renesanční zvon od Brikcího z Cymperka.
Pověsti
Lovec z loketského hradu zabloudil až do zdejších končin, prodíral se neprostupným lesem, až se začalo pomalu smrákat. V největším zoufalství vyšplhal na strom, aby zjistil, kde se vlastně nachází. Spatřil vysokou věž, a tak se pustil tím směrem, pak však zvolnil krok – neslyšel o tom, že by zde měl stát nějaký hrádek, aby se tak jednalo o sídlo lapků! Postupoval tedy obezřetně, a tak se mu podařilo dostal až k hrádku nepozorovaně. Ustrnul hrůzou, neboť spatřil, jak nějací muži vyvlekli na ochoz věže spoutaného člověka, probodli ho mečem a pak shodili z věže.
Zděšený muž našel cestu zpátky na Loket, nevěděl ani jak. Tam s děsem vyprávěl, čeho byl svědkem. Hradní pán se s čeledí ihned vypravil na hrádek, ale lapkové se o jeho výpravě včas dozvěděli a rychle hrádek opustili. Byl tak obsazen bez boje. Strom, ze kterého lovec poprvé spatřil věž, se od té doby nazýval Vysoká Jedle.
To je však jen jedna verze příběhu. Podle té druhé bylo sídlo loupežníků dobyto pomocí kouzel. Kdysi totiž k hradní bráně dorazil starý harfeník. Poněvadž mu bylo řečeno, že na noc dovnitř poutníky nepouštějí, ustlal si vedle brány a usnul. V noci vyšla z lesů pod velkou skálou víla a zpívala svoje písně. Od spícího si vzala harfu, aby si zahrála, pak ji však starci vrátila.
Ráno nakonec harfeníka pustili na hrad. Byl vyzván, aby pobavil osazenstvo hradu, a když vzal harfu do ruky, samovolně se z ní linuly tak krásné tóny, že všichni ustrnuli. Najednou však oblohu začaly křižovat blesky a hřmělo, až se hrádek otřásal. Tu pán hradu vytrhl harfeníkovi jeho nástroj a hodil jej z okna. Sice okamžitě vše utichlo, ale u hradní brány se již cosi dělo. Vojsko Šliků, které se už dlouho snažilo o dobytí hradu loupežníků, využilo nepozornosti osazenstva hradu, které bylo omámeno krásnou hrou, a vniklo dovnitř. Vojáci lapky pobili a jejich sídlo pobořili – zůstala jen ta věž.
