Misionář zkoprněl úžasem a považoval to, co viděl, za nějaké nekalé čáry. Nebo vstoupila do hry konkurence? Tento příběh se odehrál dávno, v 17. století, přesto máme celkem přesný popis toho, co se stalo.
Zbytečná námaha
Roku 1630 se páter františkánského řádu Alonso de Benavida právě vrátil z desetiletého působení v nových amerických koloniích. Byl misionářem a v údolích řeky Rio Grande, tam, kde dnes probíhá hranice mezi Texasem a Mexikem, objevil indiánský kmen Jumanů.
Ale musel následně konstatovat, že vážil tak dlouhou cestu zbytečně, Jumanové byli zcela zjevně na křesťanskou víru již obráceni. Alonso měl v hlavě zmatek. Zvláště, když mu Jumanové prozradili, že je s křesťanstvím seznámila tajemná „dáma v modrém“. Zároveň tato žena dokázala ošetřit jejich rány. A co víc – ukázali mu malou sbírku růženců a křížků. To všechno jim dáma v modrém darovala.
Kněz byl velmi zneklidněn, a tak o celé věci ještě před svým návratem písemně informoval jak papeže Urbana VIII., tak španělského krále Filipa IV. Zároveň žádal o vysvětlení, kdo jej v misionářské činnosti předběhl – podle všech dostupných informací totiž v této oblasti ještě žádný kněz nepůsobil.
Maria Coronel de Agreda
Přenesme se do kláštera Agreda, který se nacházel na západ od města Zaragoza v severním Španělsku. V letech 1620 – 1631 zde uváděla své představené do rozpaků mladá řádová sestra Maria Coronel tvrzením, že podniká pravidelné „lety“ k indiánskému kmeni. Nikdo jí tehdy příliš nevěřil, protože bylo snadno prokazatelné, že během těchto let nikdy neopustila zdi kláštera.
Ale Maria Coronel byla zvláštní osobou. Narodila se roku 1602 a již v dětství mívala paranormální zážitky a vize. V sedmnácti letech vstoupila do ženského kláštera františkánek v Agredě. Držela prý dlouhé půsty a spánek omezovala na minimum. Časem se u ní měla vyvinout schopnost reagovat i na nevyslovené myšlenky ostatních sester, rovněž měla schopnost levitace. A co víc – mohla se, jak se ukázalo, vyskytovat na dvou různých místech současně.
Návštěva v klášteře
Když se páter de Benavida vrátil ze své výpravy, donesla se mu zpráva o aktivitách řádové sestry Marie. Při nejbližší příležitosti ji tedy v jejím klášteře navštívil. Během jejich rozhovoru se ukázalo, že tato františkánka má rozsáhlé znalosti jazyka Jumanů i jejich zvyklostí. Navíc dokázala velmi přesně popsat některé příslušníky tohoto kmene.
Objasnila svém bratru ve víře i další věci. Odkud kupříkladu pocházely ony posvátné předměty – růžence a křížky? Páter zjistil, že všechny zmizely ze sbírek kláštera v Agredě. Také pochopil, proč Jumanové hovořili o dámě v modrém. Modrá totiž byla barvou řádového úboru, který sestry v tomto klášteře nosily.
Zajímavostí je, že Maria tvrdila, na svoji dobu poněkud hříšně, že během svých „letů“ vidí Zemi jako kouli.