Co Čech to muzikant, ale dá se říct i co Čech to chalupář. Jako národ totiž patříme k vášnivým chatařům – každý pátý Čech vlastní rekreační nemovitost, čímž na světovém žebříčku patříme ke špičce, před námi jsou jen Švédové. Poptávka po víkendových nemovitostech se během posledních dvou covidových let ještě zvýšila.
S tebou mě baví svět, Na samotě u lesa, Slavnosti sněženek, Chalupáři nebo novější seriál České televize Osada – klasika české kinematografie zachycuje téma, kterému každý Čech rozumí. Fenomén chataření má u nás stoletou tradici, kdy trampové založili v roce 1920 první osadu v lokalitě dnešní Štěchovické přehrady. Mladí lidé tehdy po vzoru Ameriky utíkali do divoké přírody a nejdříve ve stanech, později ve srubech, zakládali vlastní osady v čele s šerifem. Chataření se tak stalo součástí české kultury a má velmi silnou tradici. I dnes chtějí stále více lidé trávit volný čas a víkendy v přírodě, u grilování, sportování nebo pěstováním vlastní zeleniny a ovoce.
Romantiku u potoka vystřídal druhý domov
Kdysi skromné bydlení bez vody a elektřiny uzpůsobené pouze k přespání nebo k základní ochraně před nepříznivým počasím se časem změnilo v plnohodnotný druhý domov, vybavený veškerým dostupným komfortem. Zatímco se kdysi hygiena řešila v potoce, dnes je samozřejmostí v chatě nejen vodovod a kanalizace, ale často i domácí wellness v podobě vířivky, bazénu nebo sauny. Princip tak zůstává stejný – stejně jako za první republiky – mimo město a svůj domov mohou odjet jen ti majetnější. Dnešní chaty a chalupy už neznamenají dvoudenní dřinu v montérkách a neustálé opravy a vylepšování, nýbrž odpočinek, setkávání s přáteli, čas na sebe a vlastní koníčky. České chalupy jsou stále častěji osazeny satelitními přijímači televizního signálu, anténami pro příjem rychlého internetu, dohledovými kamerami, na trávníku kolem domu jezdí automatické sekačky a majitelé si chtějí užívat i o víkendu stejný komfort jako doma.
Místo cestování lidé nakupují víkendové domy
Podle průzkumu Poštovní spořitelny před třemi lety ročně vydali majitelé objektů na provoz a obnovu nejčastěji částku mezi deseti až dvaceti tisíci korunami. Nejvíce chatařů bylo v Praze, kde vlastní chatu či chalupu třetina obyvatel, nejčastěji ve věku nad padesát let. Mimořádně populární je chataření u rodin, které mají děti a chtějí jim dopřát nejen smysluplné trávení volného času, ale zároveň už nechtějí za každý víkend strávený v přírodě platit. Během covidu se navíc řada lidí odstěhovala na svůj víkendový dům a upravili si jej pro celoroční bydlení. Od osmdesátých let minulého století se počet rekreačních nemovitostí zdvojnásobil a dnes jejich množství přesahuje 400 tisíc. K celoročnímu bydlení jich je zatím uzpůsobených jen asi 8 procent z nich – to nejdůležitější je totiž kvalitní zateplení a topení.
Investice nejsou malé, vyplácí se uvažovat v dlouhodobě udržitelném plánu
Romantická představa vytápět dřevem rychle vezme za své, když je potřeba palivo během léta nakoupit, připravit a potom v zimě neustále udržovat oheň. Aby byla chalupa celoročně obyvatelná, potřebuje komfortně řešené topení. Především v zimních měsících chce každý přijet v pátek do vyhřáté chalupy. Při rozhodování, jaký způsob zvolit, hrají roli nejen pořizovací náklady, ale i náklady na provoz a dostupnost možností. Někde totiž není zaveden plyn nebo dostatečně silná elektrická přípojka, aby se daly využít elektrické přímotopy. Ideální je pak kombinace více variant včetně možnosti získat na pořízení energetických zařízení státní podporu.
Cílem je návrat do přírody s veškerým komfortem a energetickou samostatností
I když majitelé chalup jsou podle statistik lidé nad padesát let, mladí mileniálové chtějí také trávit čas se svými rodinami v přírodě. Do módy se v posledních letech dostávají alternativní způsoby bydlení. Hlavně mladší generace hledá způsob, jak žít blíž přírodě, levně a nezávisle na dodavatelích energií a vody. Budují tak vlastní tzv. ostrovní systémy, kde ve skromném příbytku mají nainstalovanou solární nebo větrnou elektrárnu, studnu a využívají dešťovou vodu. Pěstují pro vlastní spotřebu bioprodukty a k bydlení jim často stačí přestavěná maringotka, dřevěný zahradní domek, nepojízdný obytný vůz, nebo dokonce lodní kontejner. A podobné levné varianty bydlení budou do budoucna, s rostoucími životními náklady, určitě přibývat.