Během prvních měsíců roku 1921 se pokoušela expedice britských horolezců vystoupit na zrádnou severní stěnu Mount Everestu. Když dosáhli výšky 5185 metrů, překvapilo je, že spatřili tři velké postavy, jak se pohybují po sněhu nad nimi po dvou nohách.
Pro domorodce nic nového
Přesněji se je nepodařilo určit a v době, kdy výzkumníci dosáhli onoho místa, po nich ve sněhu zbyly pouze obrovské opičí stopy. Byly delší a širší než stopy, které zanechávaly horské boty horolezců. Vedoucí expedice, britský plukovník Charles Howard Bury, byl ohromen tím, co uviděl. Navíc se dozvěděl od svého šerpy, že místní lidé tato stvoření velmi dobře znají a nazývají je yetti, neboli člověk-zvíře.
Šerpové jej popsali takto: v obličeji se podobá člověku, má velkou špičatou hlavu a dlouhé ruce, které mu visí až pod kolena. Zdržuje se u lesních porostů a pouze příležitostně se odváží nahoru do říše věčného sněhu. Yetti jsou většinou plachá stvoření. Plukovníkovi došlo, že pokud je popis přesný, nepodobá se yetti žádné zoologům známé existující formě života.
Když se Bury vrátil domů, sdělil tuto skutečnost novinářům. Během několika měsíců se zprávy o „sněžném muži“ rozšířily do všech koutů světa. Zoologové se rozdělili na dva tábory, přičemž většina byla jasně proti tomu, že by takový tvor vůbec existoval. Všeobecně se tehdy věřilo, že všechna zvířata na světě již byla objevena a zaznamenána.
Další pozorování
Jak čas ubíhal, shromažďovaly se o existenci yettiho další důkazy. V roce 1925 spatřil Řek N. A. Tombasi obrovského chlupatého tvora, který kráčel vzpřímeně v horách v oblasti Sikkim. Když si prý stvoření uvědomilo, že je někdo pozoruje, rychle zmizelo, ale Tombasi tvrdil, že našel ve sněhu stopy, které nepatřily člověku, ani žádnému známému zvířecímu druhu.
Čas plynul dál. V roce 1951 objevila britská výzkumná výprava, která prováděla výběr trasy pro expedici, jež se chtěla pokusit o výstup na Everest následujícího roku, více stop ve výšce 5490 metrů. Podle vůdce expedice, Erica Shiptona, nebyly stopy zcela určitě lidské. Shipton byl zkušeným a uznávaným horolezcem a dostatečně spolehlivým svědkem. Jeho fotografie čerstvých otisků zažehly novou vlnu polemiky kolem yettiho existence.
Nedůvěřivci rychle poukázali na to, že tající sníh často zvětší malé, dobře ohraničené stopy a ty se pak zdají větší. Stopy tak mohla zanechat opice langar, o níž se ví, že někdy žije ve značných výškách.
V dalších letech převládl skeptický názor téměř úplně. Avšak právě, když se víra v existenci yettiho začala zcela rozpadat, vzrostl počet případů, kdy jej Evropané opět spatřili. Dona Whillanse, člena výpravy na Annapurnu v roce 1970, upozornil jeho šerpa, že se blíží k yettimu. Otočil se právě včas, aby uviděl, jak stvoření mizí za horským hřebenem, a hned poté objevil řadu čerstvých stop. Ačkoliv dříve o yettim pochyboval, nyní si byl jist, že zvíře nepředstavovalo žádnou známou opici nebo snad medvěda.
Fotografie stop
Kromě situací, kdy byl yetti spatřen, se během posledních asi třiceti let objevilo více případů, kdy jasně rozpoznatelné stopy doložily neobyčejně přesvědčivé fotografie. Lord Hunt, významný britský horolezec a vedoucí první úspěšné expedice, jež dobyla Everest, vyfotografoval v roce 1978 obrovské otisky nohou. Byly 36 centimetrů dlouhé a 18 centimetrů široké a byly nalezeny v bočním údolí pod Everestem. Sám Hunt v existenci yettiho věřil.
Roku 1979 našla jiná britská expedice čerstvé stopy v údolí Hinken a slyšela volání podobné křiku, které trvalo několik nocí. Vedoucí výpravy, major John Edwards, pořídil řadu velice zřetelných fotografií šlépějí, které podle názoru některých odborníků poskytují vůbec nejsilnější důkaz existence yettiho.
Pochybnosti přetrvávají
Přesto otazník vznášející se nad legendárním yettim zůstal nezodpovězen. Šerpové, kteří nedělají rozdíl mezi metafyzickým světem a objektivní realitou, věří, že se yetti může učinit neviditelným a podle libosti se znovu objevit.
Krátká historie sněžného muže je bezpochyby opředena sítí fantazie, legend i komerce. Výpravy za yettim totiž poskytly jedné z nejchudších zemí světa velice potřebný příjem a nově vystavěné hotely ležící na úpatí Himálaje nesou jeho jméno.
Skeptikové se tedy smějí. Ale můžeme všechny fotografie a vyprávění pustit jen tak z hlavy?
