OLOMOUC – Samice návštěvníky velmi oblíbených surikat porodila v Zoo Olomouc svá mláďata ve druhé polovině června. Mláďata však zpočátku přežívají v noře, kde je některý člen rodiny zahřívá. Pro první venkovní představení se rozhodla včera, v tomto horkém letním počasí, které jim je z jejich domoviny docela blízké.
Surikaty v Zoo Olomouc mají velký přírodní výběh plný nor. Jedna z nich se stala i místem, kam ve druhé polovině června porodila samice svá mláďata. Ta jsou zpočátku slepá, neslyší a v důsledku ještě nevyvinuté termoregulace je některý z dospělých členů surikatí rodiny zahřívá. „V tomto období se snažíme surikatám do celého počínání pokud možno nezasahovat. O to víc nás těší, když se přijdou poprvé pochlubit již samostatnějšími mláďaty, jako třeba dnes,“ uvádí zooložka Libuše Veselá.
Staňte se členy FB skupiny Život v Olomouckém kraji a žádná zpráva vám neunikne. Sledujte nás na Twitteru, kde pro vás připravujeme plejádu pestrých zpráv.
Chov v Zoo Olomouc
První surikaty přišly v 70. letech 20. století ze Zoo Bratislava a spolu s nimi ulomená kachlička, na které bylo napsáno „HRABAČKA SURIKATA“, protože to tehdy zdaleka každý nevěděl. Vzhledem k tomu, že se tento druh v olomoucké zoo rozmnožoval v dobách, kdy o odchovaných mláďatech byla vedena nedokonalá evidence, počty odchovaných mláďat se odhadují na stovku. V rocve 2018 získaly surikaty nový pavilon Kalahari a s ním venkovní výběh, vnitřní prostory i baobab. Surikaty se dostanou chodbičkou uvnitř kmene do jeho koruny, z níž mají dokonalý přehled.
Obecné informace
Surikaty jsou typickým představitelem fauny polopouště Kalahari, obývají zde suché křovinaté oblasti. Jelikož pouštní podmínky skýtají kolísání teplot, surikaty se hned zrána sluní a roztahují horní končetiny, aby se ohřály. Jelikož je v jejich domovině katastrofálně malý roční úhrn srážek, zdroj vody pro ně představuje rostlinná potrava, například pouštní melouny, podobné našim okurkám. Za svůj život přehrabou až několik tun písku. Své přední končetiny s dlouhými drápky používají nejen k hloubení rozsáhlého systému podzemních nor, ale současně z písčité půdy vyhrabávají potravu. Ne nadarmo se jim proto dříve říkalo hrabačky.
Surikatí gang tvoří až 30členné skupinky. Ve skupině surikat mají jednotliví členové rozdělené úkoly, v jejichž plnění se střídají. Někteří se krmí nebo odpočívají, další se starají o mláďata, jiní stojí na nějakém vyvýšeném místě v charakteristickém vzpřímeném postoji, který pomáhá stabilizovat ocas. Tento strážce monitoruje, jestli se neblíží nějaké nebezpečí, na které upozorní varovným zvukovým signálem ostatní a všichni zmizí v úkrytech. “Nevíme, kdo surikatám v jejich skupině dělá rozpisy služeb, ale vše funguje naprosto spolehlivě,” po dotýká mluvčí Zoo Olomouc Iveta Gronská.
Tělo surikat pokrývá 8 pruhů a díky své kresbě jsou dobře maskovány. Skupině vévodí dominantní alfa pár, kterému je dáno výsadní rozmnožovací právo. Dominantní samice po 77denní březosti rodí 1-5 mláďat. Záhy po porodu ale brzy opět zabřezne, proto se o její dřívější mláďata musí starat ostatní členové kolonie. První čtyři týdny žijí mláďata v noře a živí se mateřským mlékem. Ve věku 2-3 měsíců jsou samostatná. Mláďata jdou se skupinou na první lov krátce poté, co opustí noru. Surikaty jsou dobří pedagogové, dospělí členové učí mláďata zacházet s jedovatou kořistí. V případě, že by si „dovolila“ zabřeznout samice jiná, zasedá pomyslný surikatí sněm a většinou rozhodne o vyloučení takovéto „neposlušné“ surikaty ze svých řad. A matka samoživitelka to v poušti Kalahari má pak k přežití téměř nemožné.
Zajímavosti
Surikatí jídelníček sestává z hmyzu (kobylky, sarančata, termiti), menších obratlovců (ještěrky, hlodavci), ale také z kořenů nebo cibulek rostlin, tvoří ho však i jedovatí hadi, pavouci a štíři, neboť surikaty si s jejich jedem dokáží poradit a jsou vůči němu imunní. Dožívají se 10-13 let.
