Arthur Schopenhauer – filozof, který nikdy nezapomněl prohlásit, že je geniální

Německý idealistický filozof, který vytvořil zřejmě nejpesimističtější filozofický systém. Je to navíc snad jediný myslitel, který nikdy nezapomněl prohlásit, že je geniální. O své filozofii tvrdil, že naprosto důsledně rozvíjí myšlenky, které doposud ještě nikoho nenapadly. Měl pravdu?

Mládí a největší dílo

Narodil se roku 1788 v rodině gdaňského obchodníka, který odmítl stát se poddaným pruského krále a pět let po narození syna se přestěhoval do Hamburku. Záhy ale zemřel a matka s Arthurem se přestěhovala do Výmaru. Zde se věnovala společenskému životu. Arthur se zapsal na univerzitu – studoval v Göttingenu, Berlíně a v Jeně. Když se vrátil do Výmaru, nadobro se rozešel s matkou, protože mu vadil její zahálčivý život. Přestěhoval se do Drážďan, kde pod Goethovým vlivem napsal pojednání O vidění a barvách. Dále vydal roku 1819 své hlavní dílo Svět jako vůle a představa.

Odmítal Hegela

Zároveň úplně zavrhl Hegelovu idealistickou filozofii. Tvrdil, ve shodě s Kantem, že svět, který vidíme, je jen představou v naší mysli. Na rozdíl od Kanta si ale nemyslel, že bychom svět nemohli poznat. Nemůžeme se k němu přiblížit zvnějšku, zato máme možnost jej poznat díky své vůli. Podstata člověka totiž nespočívá v rozumu, vědomí a myšlení. Podstatou člověka je vůle – svobodná, nepochopitelná a nadčasová.

Velký pesimista

Dějinám Schopenhauer odepřel jakýkoliv význam a smysl. I láska je jen iluzí, prohlašoval. Odtud byl už jen krok k absolutně pesimistickému náhledu na svět. Pokud je slepá vůle základem všeho dění, žene také slepě člověka životem, takže ten se pachtí za nejrůznějšími cíli a nikdy není schopen svou touhu ukojit. Sám trpí nebo utiskuje druhé a nakonec umírá. Čím silnější má jedinec vůli, tím náchylnější je k utiskování a zotročování druhých. A proto život – to je jediné bezedné utrpení.

Člověk má přesto možnost tuto vůli poznat a zavrhnout ji, pokud dokáže soucítit s bližním. Schopenhauer ovlivněn starou indickou filozofií hovoří o askezi a odříkání. Tak můžeme omezit potřeby naší vůle a osvobodit se od nich. Vidíme, že měl blízko k buddhismu.

Objevili jej až na sklonku jeho života

Jeho kniha Svět jako vůle a představa ale upadla záhy po vydání v zapomnění. V letech 1829 – 1831 sice přednášel na univerzitě v Berlíně filozofii – naschvál v termínech, kdy měl své přednášky Hegel. Myslel si, že v souboji o studenty Hegela porazí, ale mýlil se. Jeho posluchárna zela prázdnotou.

Roku 1831 uprchl z Berlína před cholerou a usadil se ve Frankfurtu nad Mohanem, kde žil až do své smrti. Dštil síru na všechny strany a filozofům spílal do žvanilů. Teprve v 50. letech 19. století byl překvapen náhlým obratem. Evropskou společnost totiž zachvátil pesimismus a jeho filozofie se tak nabízela. Stárnoucí filozof se stal předmětem zájmu, mladá generace si četla v jeho díle jako v bibli. Konečně dosáhl vrcholu slávy, po níž až chorobně toužil. Zemřel roku 1860.