Možnost, že nějaká loď zmizí beze stopy, je nepochybně mnohem vyšší na otevřeném moři, než kupříkladu na nějaké řece ve vnitrozemí. Ale nic není nemožné.
Parník Iron Mountain
Druhá polovina 19. století byla érou velkých parníků na Mississippi. Jednou z těchto legendárních říčních lodí byl parník Iron Mountain, gigant dlouhý 60 a široký 30 metrů. Bezpečně přepravoval po nejdelší řece Severní Ameriky pasažéry i náklad. Poslední cílová stanice tohoto říčního parníku je však dodnes zahalena tajemstvím.
Jednoho červnového rána roku 1872 opustil Iron Mountain město Vicksburg a s několika nákladními čluny v závěsu se vydal proti proudu řeky, aby do Louisvillu v Ohiu dopravil 400 balíků jemné bavlny. Odtud měl pokračovat do Cincinnati a nakonec doplout až do Pittsburghu. Na jeho palubě bylo 55 pasažérů a nic nenasvědčovalo tomu, že ani jeden z nich se už nikdy nedostane k cíli své cesty.
Parník se bez problémů propracovával proti proudu řeky, u městečka Cairo přeplul z Mississippi do Ohia. K záhadné události muselo dojít mezi soutokem těchto dvou řek a městem Louisville. Náhodní svědkové ještě viděli záďové koleso parníku mizet za ohbím řeky Ohio – pak již loď nikdy nikdy nespatřil.
Našly se jen čluny
O něco později se musel jiný parník, plující po proudu řeky, na poslední chvíli vyhýbat řadě nákladních člunů, které volně unášel proud. Posádka lodi Iroquois Chief se pochopitelně rozčílila nad takovou nedbalostí, která mohla způsobit obrovskou škodu. Pak si ale námořníci všimli, že tažná lana člunů se nepřetrhla, ale byla přeříznuta. K takovému opatření se ovšem kapitáni říčních lodí uchylují pouze v největší nouzi.
Když se v Iron Mountain v Louisvillu dlouho neobjevoval, zahájili majitelé a úřady velkou pátrací akci. Ta však byla bezvýsledná – loď zmizela beze stopy. Kdyby došlo na parníku k výbuchu, byla by řeka poseta troskami; především by ale na její hladině plavaly balíky bavlny. Ať už bylo příčinou zmizení cokoliv, jisté je, že to obrovskou loď smetlo z hladiny řeky, aniž by po ní zůstala sebemenší stopa. Osud parníku zůstal dodnes neobjasněn, z 55 pasažérů a členů posádky již nebyl nikdo nikdy spatřen.
Mississippi Queen
Od popsané události neuplynul ještě ani rok, když z hladiny Mississippi zmizela další, ještě větší loď. Tato událost měla také nesrovnatelně větší ohlas, šlo o legendární Mississippi Queen. Byla označována za plující palác. Luxusní parník byl nejen mimořádnou atrakcí, ale i obdivuhodným výtvorem techniky a inženýrské dovednosti té doby.
17. dubna 1873 se loď vydala do New Orleansu a její vyplutí pozorovaly davy lidí. Když už měla více než dvanáctihodinové zpoždění, poslalo zneklidněné rejdařství z New Orleansu telegramy do všech měst, kde měl parník plánovanou zastávku. Ještě nikdy neměla Mississippi Queen zpoždění a nikdo nepředpokládal, že by se takové plavidlo mohlo ztratit na řece.
Ze všech měst přišla odpověď, že parník připlul a poté odplul přesně podle časového plánu. Několik minut po půlnoci se loď ještě držela kurzu i časového harmonogramu. Avšak krátce poté zmizela navždy.
Záhada
Nyní již nebylo možné zavírat oči před skutečností, že se něco přihodilo. Byla odstartována pátrací akce, v jejímž průběhu byly systematicky prohledávány oba břehy řeky. Po proudu sjížděly čluny táhnoucí za sebou řetězy, které sahaly až ke dnu. Kdyby na hladině nebo na dně řeky byly třeba jen části vraku, nepochybně by byly objeveny.
Pátrací týmy však nenašly vůbec nic. Žádná stopa po luxusním plavidle ani po jeho pasažérech, po posádce nebo nákladu. Nic. Dnes můžeme pouze spekulovat o tom, co mohlo být příčinou zmizení. Třeba vplul parník plnou parou přímo do jiné reality? Možná byla Mississippi Queen ve zlomku vteřiny pohlcena nějakým „absolutním jinde“, které ji už nikdy nevrátilo.
