Zoufalý nedostatek kapacit. Léčebně-rehabilitační ústavy dlouhodobě odmítají méně akutní pacienty

Pacienti ochrnuti po mozkových příhodách či úrazech nebo s vážnými neurologickými problémy a mnozí další potřebují pravidelně opakující se rehabilitační péči, aby se jejich stav nezhoršoval, případně aby se jeho zhoršování zpomalilo co nejvíce. Právě tito pacienti mají nárok na pravidelný léčebně-rehabilitační pobyt ve speciálních střediscích. Nejedná se o lázně, protože mnozí z nich nejsou natolik zdravotně soběstační, aby lázně zvládli. Potřebují intenzivnější a dlouhodobější péči, lékařský dohled a také alespoň minimální asistenci. A právě tato tolik potřebná péče je v současnosti pro některé téměř nedostupná. Jak se dělí žádanky na rehabilitační péči podle akutnosti?

Pobyt v rehabilitačním ústavu jako zdravotní restart

Paní Jarmilu z Ostravy (78 let) před 5 lety postihla mozková příhody. Ochrnula tehdy na celou pravou polovinu těla. Díky přibližně 6týdennímu pobytu v Hrabyni, kde v rámci svých možností intenzivně rehabilitovala, není nyní zcela odkázána na pomoc druhých, ale dokáže se pohybovat sama po bytě na vozíčku, částečně se oblékne a zkonzumuje nachystané jídlo. Pravidelně ji však trápí bolesti a tuhnutí celého těla a také třes končetin, což zvyšuje riziko pádu a znemožňuje již tak omezený pohyb. Od těchto problémů výrazně ulevuje pravidelné cvičení a nejrůznější rehabilitační techniky, které stimulují svaly a zabraňují v jejich dalším ochabování. Z těchto důvodů jí lékař každoročně předepisoval několikatýdenní pobyt  v léčebně-rehabilitačním ústavu (dále jen RLÚ), který pro ni vždy znamenal úspěšný zdravotní „restart“.

 Souhlas revizního lékaře pobyt nezaručí

Přestože paní Jarmile letos na jaře revizní lékař pobyt v RLÚ schválil, pobytu se nakonec nezúčastnila. Ve všech spádových zařízeních měli totiž po dobu platnosti jejího léčebného poukazu plno. Nyní, v srpnu, je situace obdobná (a to nejen v Severomoravském kraji). Když jsme obvolávali příslušná léčebná zařízení, ve čtyřech ze šesti nám řekli, že z kapacitních důvodů berou pouze akutní případy, nikoli tzv. opakovačky. Ve zbývajících dvou nás zcela nezamítli, nicméně nám sdělili, že šance na přijetí není velká. Poptávka potřebných pacientů totiž mnohonásobně převažuje kapacitní možnosti.

Akutní pacient vs. opakovačka

Kovidová pandemie na dlouhou dobu omezila či dokonce úplně znemožnila provoz některých léčebných zařízení. I když aktuálně kovidová opatření provoz nikde nebrzdí, zdravotnická zařízení mají velký skluz v péči o čekající pacienty. Navíc z hlediska naléhavosti je potřeba přijímat přednostně akutní pacienty, tedy ty, kteří například zranění či mozkovou příhodu právě prodělali. U nich je totiž z hlediska jejich zotavení okamžitá rehabilitační péče nejdůležitější.

Pacienti, kteří jsou chronicky nemocní, nejsou již z hlediska naléhavosti bezodkladné péče natolik aktuální. Jsou považováni za relativně stabilizované. To však neznamená, že nedostatek potřebné rehabilitační péče nemá na jejich zdraví negativní dopad.

Jaký typ péče se vás týká?

Ošetřující lékař vypíše pacientovi návrh na léčebně-rehabilitační péči. Ty se obecně dělí na tři typy:

  • Typ I. Překlad z lůžka na lůžko. Návrh vystavuje lékař při hospitalizaci v nemocnici. Nástup na léčbu je do 10 kalendářních dní od data vystavení návrhu v den ukončení hospitalizace. Termín nástupu na léčebně-rehabilitační pobyt musí domluvit oddělení nemocnice s příslušným LRÚ.
  • Typ II. Lékař doporučí pacientovi při hospitalizaci začátek rehabilitace až po určitém počtu dní po propuštění z nemocnice. Návrh lékař vystaví vždy při hospitalizaci. Termín nástupu na rehabilitaci musí být domluven s příslušným LRÚ. Délka platnosti návrhu je 1 měsíc od data schválení pojišťovnou.
  • Typ III. Návrh na rehabilitaci pacienta indikovaného k rehabilitační léčbě z vlastního sociálního prostředí (z domova). Délka platnosti návrhu je 3 měsíce od data schválení pojišťovnou. Tento návrh vždy vypisuje praktický nebo odborný lékař.

Když pro vás není volné místo

U typu I je v současnosti největší pravděpodobnost, že LRÚ přijme pacienta do své péče (zpravidla se jedná o akutní případy), zatímco u typu III je pravděpodobnost nejmenší. Tito pacienti často obdrží vyrozumění, že z nedostatku volných kapacit se je během potřebných tří měsíců nepodaří umístit do žádného LRÚ. Pacientům tak nezbývá nic jiného, než počkat ony tři měsíce a pak zkusit zažádat znovu. V praxi to mnohdy znamená náročné martyrium, kdy s nemohoucím pacientem jeho rodina objíždí lékaře a shání potřebné lékařské zprávy a potvrzení. Mnohdy je potřeba, pacient či jeho blízcí osobně doručili Návrh vypsaný lékařem na pracoviště zdravotní pojišťovny, protože ošetřující lékař tento úkon neučiní.

Může vás zajímat:

Vyšetření krve. Seznamte se s pojmy, které lékaři běžně používají a my jim jako laici nerozumíme