Kdo by si nepřál nahlédnout do budoucnosti, byť jenom na okamžik, aby poznal svůj osud? Miliony lidí čtou každý den horoskopy v různých denících. Astrologové a kartářky nabízející své služby si rozhodně nemohou stěžovat na nedostatek zákazníků.
Knihovny palmových listů
Existují však i další způsoby, jak nahlédnout do budoucnosti. Jeden z nich je praktikován v Indii, v tajuplných knihovnách palmových listů, které jsou roztroušeny po celém indickém subkontinentu. Celkem existuje 12 knihoven palmových listů, čtyři z nich jsou více či méně známé i na Západě. Originály archivovaných palmových listů byly asi kolem roku 5000 př. Kr. sepsány skupinou mytologických bytostí, zvaných rišiové. Dodnes nejznámější z nich je nehmotná bytost jménem Brighu.
Sedmi svatým rišiům jsou připisovány mimořádně velké duševní schopnosti. Mimo jiné dokázali číst v kronice Akaša, na Západě známé spíše jako „světová paměť“. To znamená, že se dokázali přenést do duchovního rozměru mimo náš prostor a čas a odtud jakoby zvenčí pozorovat náš vesmír. Své spirituální schopnosti využívali kromě jiného k tomu, aby zjišťovali z kroniky Akaša životní osudy milionů lidí a zapisovali je na suché palmové listy. Celý život lidí byl na listy podrobně zapsán ve starotamilštině, řeči, kterou dnes ovládá pouze několik posledních zasvěcenců. Takový palmový list vydrží za ideálních podmínek asi 800 let, pak je nutno pořídit jeho opis na nový list.
Výzkumná cesta
Prý asi deset procent palmových listů obsahuje informace o osudu lidí neindického původu. Každý, kdo by chtěl takto poznat svůj osud, ale musí navštívit Indii osobně. Spisovatel Thomas Ritter podnikl cestu do Madrásu, knihovny palmových listů R. V. Ramaniho. Skutečně se dozvěděl přesné údaje ze své minulosti, ty ze své budoucnosti pochopitelně ověřit nemohl. Dokonce se zeptal, zda by „svůj“ palmový list nemohl dostat. Stalo se tak. Středisko jaderného výzkumu v Rossendorfu se pak ujalo zjišťování stáří palmového listu pomocí metody C-14. Z analýzy vyplynulo, že list je starý více než 350 let. Tedy již nejméně před 350 lety někdo znal osud spisovatele a přepsal ho patrně ze staršího palmového listu.
Součástí záznamů o současném životě jsou i záznamy o životech minulých. Především těch, které se určitým způsobem co nejvíce promítají do vaší přítomnosti. Thomas Ritter navštívil ještě knihovnu v Bangalore. I zde si nechal vyhledat svůj palmový list. Texty se v jeho případě nejen shodovaly, ale i doplňovaly.
Předčitatelé
K nejstarším svého druhu ovšem patří knihovna v Kančipuramu. Budoucí předčitatelé žijí a pracují jako rodinný příslušníci v domě mistra, který zrovna předčítá, a jsou školeni po několik desetiletí. Jakmile vycítí mistr svou blížící se smrt, určí svého nástupce, který převezme vedení knihovny a hned začne školit své nástupce.
Centrem umění čtení palmových listů bylo původně město Trichy. Tam sepsal riši Agasthya první texty palmových listů, jejich kopie jsou v Kančipuramu uchovávány dodnes. V průběhu staletí se středisko předčítání přesunulo do Tanjavuru a toto místo se stalo duchovním centrem regionu.
A účel toho všeho?
V knihovnách nejsou zaznamenány pouze individuální osudy. Mnohé listy obsahují i předpovědi budoucího společenského, technického a vědeckého vývoje. Ty jsou však využívány jen velmi zřídka.
Můžeme se samozřejmě ptát, jaký mají archivy palmových listů účel. Proč zapisovali Brighu a další rišiové osudy budoucích lidí? Podle předčitatelů byly knihovny založeny proto, aby mohl být lidský osud lépe utvářen. To však neznamená, že by daný osud nemohl člověk změnit – jde o to, aby se pomocí správných informací dokázal osudu postavit.
V tomto pojetí je lineární čas, ve kterém žijeme, ve skutečnosti pouhou iluzí. V absolutní realitě vesmíru existuje všechno – nezávisle na tom, zda realitu označujeme jako minulost, přítomnost či budoucnost. Proto jsou všechny informace dostupné v každém okamžiku. Kdo však byli oni řišiové? Zatím nevíme.
