ČESKO – O tom, zda bychom jednorázovým plastovým výrobkům měli dát jednou provždy sbohem, se poměrně dlouze diskutovalo, a to nejen na úrovni společenské, ale i té politické. Ačkoliv i Evropská unie aplikuje určitou environmentálně vstřícnou politiku, minimálně dle odborníků nejsou konkrétní kroky dostatečné. A tak – možná na rozdíl od části veřejnosti – také vítají kompletní zákaz prodeje a výroby určitých typů jednorázových plastových produktů – např. tácků, příborů, kelímků, brček nebo i vatových tyčinek. Zákaz v Česku vstoupil v platnost s počátkem října.
Změny v příslušném zákoně, který výrobu a prodej plastů upravuje, měly být do praxe uvedeny již loni, poslanci ale návrh nestihli projednat. Proto nakonec legislativní norma v platnost vstoupila až s prvním říjnem. Podle ministerstva životního prostředí je pak předpokladem, že díky tomuto opatření by se mohla spotřeba plastů snížit cca o 1,7 miliardy kusů. Resort také počítá s tím, že zmiňované jednorázové produkty lze poměrně efektivně nahradit – např. plastové příbory mohou být zastoupeny těmi ze dřeva, kelímky je možné vyrábět z plně rozložitelných materiálů a brčka mohou být např. z kovu. Mnohé alternativy k původním jednorázovým plastovým výrobkům se ale nesetkávají zrovna s pozitivním přijetím ze strany spotřebitelů. Důvodem je ale podle Tomáše Cajthamla z Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity a Mikrobiologického ústavu UK i neinformovanost.
Proč zakazovat jednorázové plasty? Důležitá je osvěta
„Velmi důležitá je osvěta. Vysvětlit lidem, proč děláme, co děláme. Papírové brčko samozřejmě nefunguje stejně jako to plastové. Otázka, kterou bychom si ale měli klást, je: proč vůbec potřebujeme brčko?“ vysvětlil tedy vědec s tím, že málokdo ví, že např. již v placentách matek byly nalezeny mikroplasty. „Mikroplasty také jíme a pijeme a možná se zdá, že nejsou akutně toxické, ale co budou způsobovat za 20-30 let, když budou všude v přírodě? To nikdo neví,“ doplnil také.
Klíčovým zdrojem mikroplastů jsou pak právě tzv. oxo plasty, z nichž se řada jednorázových plastových produktů vyráběla. Tyto oxo plasty dnes vědci považují ale spíše za určitou „zkratku“ – ačkoliv se totiž jedná o plast, který „rychle mizí“, tato „schopnost“ souvisí s tím, že mikroplasty jsou slepeny za užití biologického materiálu, který se rozloží a zůstanou jen mikroplasty. Ty sice nejsou pouhým okem viditelné, ale jsou toxické. Oxo plasty jsou tedy dnes považovány de facto za „slepou uličku“. Není tedy divu, že stejně jako je nyní zakázána výroba určitých jednorázových plastových produktů, je již zakázána i výroba oxo plastů.
Jednorázovost na nesplatitelný dluh
Ačkoliv v celém systému ochrany životního prostředí a v důsledku i lidského zdraví je dle Cajthamla celá řada nedořešených skutečností (např. to, odkud je těženo dřevo, které se využívá jako jedna z možných udržitelných alternativ pro výrobu jednorázových produktů), společnost by si dle jeho slov měla uvědomit zejména to, že právě jednorázovost je největším problémem. „Správnou cestou je opakované použití. I když je to samozřejmě dražší řešení, je to správný směr. My jsme si mohli dovolit jednorázovost jen proto, že jsme si zároveň vyráběli obrovský dluh do budoucna, který nebudeme schopni splatit,“ uzavřel.
